Jan (22): Vyjdu s každým, jen se svou mámou jsem neustále na nože

Příběhy o životě: Vyjdu s každým, jen se svou mámou jsem neustále na nože

Jan byl vždycky pohodový kluk, který neměl problém zapadnout mezi lidi. S mámou si ale nikdy nerozuměl tak, jak by chtěl. Teprve teď, když sleduje vztahy svých vrstevníků s rodiči, tak ho to začíná mrzet...

Martina Šebestová
Martina Šebestová 09. 02. 2026 13:00

Vždycky jsem byl absolutně bezkonfliktní typ – ve škole, v práci i mezi kamarády. S každým vyjdu, konfliktům se vyhýbám, vše se snažím řešit humorem. Jen s mou mámou se hádáme odjakživa a bohužel se to věkem nijak nelepší. Spíš bych řekl, že se vše stupňuje a jsme na sebe víc a víc alergičtí. Přesně vím, co máma v kterém okamžiku řekne, a ona to má úplně stejně. Dřív bych nad tím mávl rukou, dnes mi to začíná být líto. Všichni mí známí si s rodiči rozumí.

Nikdy jsme nemluvili stejným jazykem

Aby nedošlo k omylu, máma není žádná jedovatá semetrika. Je starostlivá, pracovitá a umí být i vtipná. Má hodně přátel, jen vztah jí bohužel opakovaně nevyšel. Táta odešel, když mi bylo šest let, moc se nevídáme. Byl vždy podivín, a tak žijeme už mnoho let sami. Soužití a máti nám pak skřípe minimálně deset let.

Úplně alergický jsem na větu: „Miláčku, já to s tebou přeci myslím dobře!“ Slyším v tom skrytou kontrolu a manipulaci – jednoduše mě chce natlačit tam, kam chce ona. Máma totiž jediná ví, co je pro mě dobré… Asi chápete, jak to myslím. Neustále by se mnou něco řešila, rozebírala, radila mi. V posledním roce mi stačí, jak se na mě podívá a už nemusí vůbec nic říkat. Což vlastně už moc nedělá. Spíš na mě vyčítavě hledí a mlčí.

Závidím kámošům

Teď na vysoké potkávám lidi, kteří si s rodiči volají a píší jen tak – posílají si vtipy, fotky a různé hlouposti. Má přítelkyně si se svým tátou i mámou píše, jak s nejlepšími kamarády. Nedávno mi dokonce řekla: „Má mamka je moje nejlepší kámoška. Ví o mě skoro všechno.“ Tu větu nemohu dostat z hlavy. Popravdě, Sáře její vztah s rodiči závidím. Uvědomuji si, že mám v podstatě jen mámu.

Jenže jedna věc je to vědět a chtít, aby to bylo jiné. Druhá věc je, že mě máti prostě stále štve. Vždycky si řeknu, že dnes je ten den, kdy zareaguji jinak, kdy se to začne lámat, jak mě ujišťovala kamarádka, která to měla podobně se svým tátou – ale nějak se mi nedaří.

Nevím, kde začít

Občas si říkám, že bych jí měl říct: „Mrzí mě, jak to mezi námi je.“ Jenže pokaždé, když spolu jsme, sklouzáváme do starých kolejí. Ona radí a já se vytáčím. Skoro si říkám, že bychom potřebovali něco jako „manželskou poradnu“!

Přijde mi, že jsem v mé „bublině“ jediný, kdo to tak s rodiči má. Přítelkyně se s mou mámou dokáže bavit úplně normálně a tvrdí, že se vůbec nemusí nijak přetvařovat. Rád bych, aby se to mezi mnou a mamkou nějak změnilo, ale evidentně na to prostě nějak nemáme. Byl bych nerad, kdybychom se jednoho dne nakonec úplně „rozešli“. Občas mám pocit, že se naše hádky ocitají na samé hraně.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Související články

Další články