Facebook
Instagram
Ženy jsou od přírody geny předurčené být klepnami a intrikánkami. Drobné lži půvabnější poloviny lidstva se dají rozdělit na spoustu kategorií: každodenní a občasné, promyšlené a náhlé, velké a malé, úmyslné a neúmyslné, a taky milosrdné – ale nemělo by to přesáhnout únosnou mez.
Moje žena mi lže. A sice neustále. Už pomalu přestávám rozlišovat, co je pravda a co lež a děsím se chvíle, ale kdy pro malé lži tu velikou a zásadní ani nepostřehnu.
Pochlebování není lež. Nebo je?
Malé lži jsou takové, že je ani nepostřehnu. „Tobě to dneska sluší!“ je typická malá lež, kterou slýchám den co den. A stejně jako ženy rády slyší: „Jé, ty jsi zhubla!“, potřebuju slyšet, že jsem namakaný a že mi to bříško pomalu mizí. I když to není pravda. Kdo by nechtěl vypadat dobře, že jo? A pokud potřebuje muž, rozuměj já, slyšet ještě něco dalšího, pak je to: „Všechno je v pohodě, firmě se daří, viď?“ či „To povýšení na sebe nechá dlouho čekat, vždyť jsi nejlepší!“ Vždycky se něco najde – jsi skvěle oholený, voníš, případně tohle se ti povedlo, jsi šikovný, jsi milý, jsi skvělý…
K malým lžím patří asi i to, že tuhle kabelku má už léta, rozhodně nezapomněla zavolat babičce a objednat malíře pokojů či uklidit koupelnu (nevím, kd zase zacákal to zrcadlo!) a taky opravdu, ale opravdu nikde neviděla moji oblíbenou košili. O které jsem za pár dní zjistil, že ji vyhodila, protože měla roztřepený límeček.
Profese a sex - tam se to krásně lže!
Samozřejmě že všechny lži mohou být velké – ať se týkají mojí osoby, práce, toho, kam moje drahá polovička šla, s kým tráví víkend… ale mezi ty největší a nejmíň žádané a nám mužům milé patří ty, ve kterých jde o naši mužnost a sex. Nejběžnější lží, kterou slýchám tu a tam i já, je: „Miláčku, bolí mě hlava…“ a tím pádem moje sexuální představy přijdou vniveč. A naopak právě včera mi moje milá předvedla v posteli takové neuvěřitelné dovednosti, že jsem nestačil zírat a v duchu jsem si říkal: „Kde to vzala, jsme spolu pět let a vždycky ležela jak prkno…“ ale než jsem svoje pochybnosti vyslovil nahlas, tvrdila, že to viděla v jakémsi pornofilmu. Kde a s kým, to jsem se raději neptal.
Ale tou největší lží z největších je tvrzení: „Už budu!“ když chce mít soulož za sebou anebo hláška: „Bylo to krásné!“ když dobře vím že právě tenhle sex nestál za nic a konečně samotné předstírání orgasmu. To je taky lež, nebo ne? A ještě jedna lež by tu byla: Tvrzení, že to, co je mojí chloubou, je akorát – a přitom dobře vím, že nějaký ten centimetr navíc by neuškodil. Ale tahle lež je vlastně lež milosrdná, ne?
Největší lži bolí nejvíc
Když o tom tak přemýšlím, největší lži většinou souvisí s nějakým mužem nebo mejdanem s kamarádkami. A nejsem si jistý, jestli jsme náhodou nezabředli i do nich. Žena mi totiž lže tak často, že už jí to ani nepřijde divné. Tuhle mi povídá: „Mohl bys dneska vyzvednout kluka ze školky, musím si skočit na úřad,“ ale místo úřadu následovala práci dvojka vína s kamarádkou. Což jsem hravě zjistil. Včera prý musela k doktorovi. Zase byla s tou kámoškou, ale mám trochu strach z toho, kam to vede. Protože, když se zeptám, nepřizná to. Ale já je viděl!
Co až se za mými zády sejde s nějakým borcem a bude tvrdit, že byla u maminky? Nebo přijde domů ráno a zaštítí se třídním srazem? Pak to bude lež největší, nebezpečná, hnusná a donebevolající!
Připadám si, jako bych žil v jakési podivné realitě, vytvořené z jejích lží. Protože malá lež zákonitě časem může přerůst ve velkou podle hesla: Když mi prošla malá, proč by nemohla projít velká? Má takový vztah ještě vůbec nějakou budoucnost?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
