Facebook
Instagram
Markéta se stala obětí velké lži, kterou zosnoval její vlastní syn se snachou. Strčili jí na dva týdny děti se slovy, že mají hodně práce. Jenže záhy vyšlo najevo, že práce je to poslední, čemu se v inkriminovanou dobu věnovali.
Můj vztah se snachou Simonou (30) není dobrý. Na oko se obě tváříme, že je všechno v pohodě, ale v zásadě si nemůžeme přijít na jméno. Syn Ondra (33) ji přitom poslouchá na slovo. Udělal to i tentokrát, čímž si mě poštval proti sobě.
Syn potřeboval na 14 dní pohlídat děti
Když jsem synovi říkala, tu si neber, s ní tě nic dobrého nečeká, odbyl mě slovy, že si se svým životem může dělat, co chce. Simona byla panovačná ženská, která si vždycky musela prosadit svou. Ondra v jejich domácnosti nemá žádné slovo. Co Simona řekne, to bude. Divím se mu, že si to nechá líbit, ale konec konců, byla to jeho svobodná volba.
Když u mě v prosinci sondoval, co dělám v lednu, netušila jsem, jakou boudu na mě šijí. ,,Proč se ptáš?“ zajímalo mě. ,,Máme to oba v práci se Simčou hustý. Potřebovali bychom, abys nám 14 dní pohlídala děti. Šlo by to?“ vyložil karty na stůl. ,,A to jako nebudou chodit do školky? Nebo je mám vozit?“ podotkla jsem, čímž jsem vlastně dala najevo souhlas.
Vždycky jsem byla za tu, co se moc neptá, takže jsem to brala tak, že syn potřebuje pomoc. Vzala jsem si v práci dva týdny volna a těšila se na vnoučata. Malá Zuzka (3) a skoro pětiletý Vašík jsou hodné děti. Mám je moc ráda. Když mi je Ondra se snachou vezli, byli ve velmi dobré náladě.
Hovor se snachou prozradil, kde vlastně jsou
,,Za 14 dní si pro ně přijedeme. Teď se musíme soustředit na práci,“ zvážněl Ondra. ,,Zbytečně nám nevolejte, jen kdyby bylo něco s dětmi,“ požádala mě Simona. Rozloučili se a odjeli. Na ty dva týdny jsem měla velké plány. Návštěvu zoo, bazén a občasnou docházku do školky, abych to ve zdraví přežila.
První týden byl pohodový, děti si užívaly moji volnou ruku. Začátkem druhého týdne už jim ale bylo smutno. Chtěly slyšet maminku. Jejich přání bylo mým rozkazem. Vytočila jsem tedy Simonino číslo. Napoprvé to nevzala. Zkoušeli jsme to tedy dál, až to vzala. ,,Ahoj, mamí,“ ječely děti do telefonu. ,,Zapneš si kameru? Chceme tě vidět!“ žadonily.
V tu chvíli Simona ztichla. ,,Musíme takhle, děti, já teď nemůžu. Děje se něco?“ pronesla. ,,Je nám smutno. Kdy se uvidíme?“ zeptal se malý Vašík. Hovor jsme měli puštěný nahlas, a tak jsme slyšeli, jak se Ondra Simony ptá: ,,Tak jdeme do moře?“ V tu chvíli mi spadla brada až na zem. ,,Moře?“ podivila jsem se a dostala vztek.
Hlídala jsem jim děti, aby si mohli užívat u moře
,,Dej mi Ondru na ucho,“ vyzvala jsem Simonu. ,,Ondro? Nechceš mi něco říct? Vy jste u moře?“ vyjela jsem na něj. ,,Mami, ticho, ať tě děti neslyší. Jo, jeli jsme do Egypta. Pak ti to vysvětlím. Postarej se o děti a za pár dní ahoj,“ odvětil a zavěsil. ,,Babičko? Rodiče jsou u moře? Proč nás nevzali?“ spustily obě naráz.
,,Ne, to jste špatně rozuměly. Říkali, že mají moře práce,“ zamlouvala jsem to. Večer, když šly děti spát, jsem nad tím pořád přemýšlela. ,,Jak mohli jet sami, nic dětem neříct a mně lhát?“ přemítala jsem. ,,Já si vzala volno, aby si Simonka válela šunky u moře? Nána!“ ulevila jsem si. Když se vrátili, měli dětem co vysvětlovat. Nakonec to na ně prasklo. Děti jsou smutné a já naštvaná. Jsem připravena těm dvěma už nikdy nepomoct. Dělám ze sebe akorát hlupáka.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
