Jana (25): Můj přítel skákal radostí, když jsem mu řekla, že čekám dítě. Nemůžu mu zlomit srdce a říct, že není otcem

Nikdy nezapomenu na ten den, kdy se na těhotenském testu objevily dvě čárky. Zatímco můj přítel Petr si v kuchyni vesele pískal a chystal kávu, mně se v koupelně hroutil svět. Pro něj to asi bude zázrak a potvrzení naší společné budoucnosti, pro mě však nezvratný důkaz chyby, o které neměl ani tušení. Stála jsem tam a s divoce tlukoucím srdcem jsem si uvědomovala, že to dítě možná není jeho. Před pár týdny jsme se totiž ošklivě pohádali a já v návalu vzteku udělala tu největší hloupost – strávila jsem noc s někým, kdo pro mě nic neznamenal.

Stanislava (37): Pod tíhou stresu, že nemohu otěhotnět, jsem podvedla manžela. Čekám dítě, ale bojím se, že není jeho

Radost postavená na lži

Když jsem mu tu novinu o dva dny později oznámila, Petr radostí doslova vyskočil z gauče. „To je ta nejlepší zpráva v mém životě!“ křičel nadšeně a objímal mě. Sledovala jsem jeho upřímné štěstí a cítila, jak se mi svírá hrdlo. Okamžitě začal plánovat výbavičku, vybírat jména a mluvit o přípravě dětského pokoje.

Neměla jsem odvahu mu tu čistou radost vzít a přiznat, že naše štěstí stojí na velmi vratkých základech. Stala se ze mě herečka v představení, které jsem nechtěla hrát, zatímco Petr se s každým dalším dnem měnil v toho nejúžasnějšího nastávajícího tátu.

Daniela (31): Čekám dítě a nevím, kdo je otcem. Manžel nebo milenec?

Rostoucí pocit viny

Svědomí mě nejsilněji zasáhlo, když jsem v samoobsluze náhodou potkala Lukáše, muže z onoho osudného večera. Byla jsem už ve třetím měsíci a moje bříško se pod volným svetrem dalo jen těžko přehlédnout.

Když si mě měřil pohledem, okamžitě jsem vyhrkla, že to dítě není jeho. Lukáš klidně přikývl, v jeho byl jen jakýsi podivný soucit, a beze slova odešel. Ten moment mi drsně připomněl, že je jen otázkou času, kdy se pravda prodere na povrch.

S každým dalším týdnem se moje břicho zvětšovalo a s ním i pocit viny. Petr byl čím dál víc angažovaný – kupoval knihy o výchově, bral mě na výlety na Šumavu a večer mluvil k mému břichu o tom, jak budeme spolu jezdit na kole.

Každé jeho pohlazení pro mě bylo bolestivé. Cítila jsem se jako podvodnice, která nezradila jen jeho, ale i celou jeho rodinu, která mě přijala za svou a na vnouče se nesmírně těšila. Mnohokrát jsem už otevírala pusu, abych se přiznala, ale jeho nekonečná důvěra a láska mě pokaždé umlčely.

Petra (37): Nevím, kdo je otcem mého dítěte. Manžel si naštěstí myslí, že je jeho

Konec jedné lži

Všechno se definitivně rozpadlo pár dní po porodu. Když Petr držel v náručí naši dceru, spatřila jsem v její tváři rysy, které nešlo popřít – byla až děsivě podobná Lukášově matce. Ten obraz byl tak jasný a usvědčující, že už nebylo kam uhnout. Večer, když se na malou díval jako na ten největší poklad, jsem sebrala poslední zbytky sil.

„Musím ti něco říct,“ začala jsem se sklopenýma očima a postupně ze sebe vysoukala celou pravdu. Petr nekřičel, nezuřil ani neplakal. Jen mi mlčky podal dítě, vstal a bez jediného slova odešel z pokoje i z mého života. Jeho mlčení bylo mnohem ničivější než jakýkoliv křik. Zmizel bez hádky a výčitek, což mě bolelo ze všeho nejvíc.

Dodnes mě pronásleduje myšlenka, že kdybych byla upřímná hned na začátku, možná by mi dokázal odpustit. Takhle jsem ho nechala milovat lež a připravila jsem ho o důstojnost. Miloval mě až do úplného konce, ale já jsem nedokázala být upřímná, a tak jsem ztratila všechno.

Emílie (32): Nevím, kdo je otcem mého dítěte. Kromě manžela je ve hře i můj kolega

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].