Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Smrt manžela Jarmilu bolela, ale skutečná zkouška přišla s návratem dcery. Z dočasné pomoci se stalo vězení ve vlastním domě, kde vládl nevděk a cizí pravidla.
Před rokem jsem věřila, že to nejhorší mám po smrti manžela za sebou. Naučila jsem se žít v tichu, ale když se ve dveřích objevila dcera Pavlína s kufrem a dvěma dětmi, Eliškou a Filípkem, ani na vteřinu jsem nezaváhala. Po jejím těžkém rozvodu jsem jim přenechala svou ložnici a věřila, že jde o dočasnou pomoc. Netušila jsem, že se ve vlastním domě brzy začnu cítit jako nezvaný host, který musí chodit po špičkách.
Dcera se chopila kormidla
Zpočátku bylo vše přirozené a já byla ráda, že mohu být dceři oporou. Jenže brzy začaly nenápadné změny. Pavlína bez ptaní přestěhovala nábytek v obývacím pokoji a dokonce schovala fotografie mého zesnulého manžela s tím, že děti o dědečkovi neustále mluví a je lepší vzpomínky omezit.
Můj oblíbený ušák skončil v koutě a já se postupně stáhla do malé pracovny s provizorním lůžkem. Cítila jsem v hrdle knedlík, ale neprotestovala jsem, přestože jsem se i ve vlastní kuchyni začala dcery ptát, zda tam zrovna nepřekážím.
Ztratila jsem své místo
Nejvíc mě bolely neděle. Dříve jsem se vídala s kamarádkou Irenou, ale Pavlína mi jednoho dne oznámila, že dnes nikoho zvát nemám, protože děti potřebují klid. Když jsem si pak u Ireny posteskla, že se cítím jako nájemnice, služka a bankomat v jednom, kamarádka mě varovala, že pomoc dceři nesmí znamenat ztrátu vlastní důstojnosti. Doma mě pak čekal jen nepořádek v kuchyni a hluk z televize, zatímco já se v tichosti užírala pocitem nespravedlnosti.
Dcera byla vypočítavá
Zlom přišel odpoledne, kdy jsem se vrátila dřív z nákupu a zaslechla Pavlínu telefonovat. Bez obalu kamarádce vykládala, jak je to u mě pohodlné, že nemusí platit nájem ani řešit hlídání a s odstěhováním rozhodně nespěchá. Když jsem po ní později chtěla vysvětlení, jen se na mě utrhla, zda jsem ji špehovala. Argumentovala jsem, že po devíti měsících potřebuji znát konkrétní plán, ale ona mi jen vmetla do tváře, že rozvod není věc, kterou člověk vyřeší za měsíc.
Pohádaly jsme se
V následné hádce Pavlína vytáhla nejtěžší kalibr. Vyčetla mi, že jsem to byla já, kdo ji v odchodu od manžela Radka podporoval a teď jí prý za tu radu vystavuji účet. „To je nespravedlivé,“ hlesla jsem, ale ona pokračovala v obviňování, dokud nás nepřerušil plačící Filípek. Toho večera jsme večeřely v mrazivém tichu. Cítila jsem obrovskou vinu, že jsou děti svědky našich sporů, ale zároveň jsem věděla, že takhle už dál žít nemůžu.
Byla jsem neústupná
Rozhodující okamžik nastal, když Pavlíně bývalý manžel oznámil, že hodlá snížit výživné o pět tisíc korun. Dcera se hroutila, že bez mé podpory nemá šanci na vlastní bydlení. Právě tehdy jsem pochopila, že musím být neústupná. Vešla jsem k ní do pokoje a oznámila jí, že má šest měsíců na to, aby si našla práci na plný úvazek a vlastní byt.
„Nesmíme se tvářit, že se čas zastavil,“ řekla jsem pevně, i když se mi svíralo srdce. Pavlína nakonec souhlasila a já pocítila úlevu, přestože náš vztah už nikdy nebude jako dřív.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
