MUDr. Hana Mojžíšová: „Přejídání může plynout z narušených vztahů i nudy.“ Jak s ním zatočit?

Jaké jsou nejčastější příčiny přejídání?

Přejídání se řadí mezi psychická onemocnění v kategorii poruch příjmu potravy. Nejedná se o slabou vůli, ale nutkavou potřebu jídla bez ohledu na pocit hladu. Každému z nás se však v životě už jistě stalo a děje, že se občas přejedl.

Nemusí jít vždycky o psychický problém ve smyslu poruchy/diagnózy, ale důsledek špatné životosprávy či kompenzace negativních emocí. Nebo je to součást začarovaného kruhu, kdy lidé střídají období přísné diety s obdobím přejídání se, než se zase pustí do diety jiné.

Co dělá přejídání s naším tělem? A psychikou?

Přejídání může být jen občasným prohřeškem, který nemusí mít důsledky žádné, ale často vede k pocitům viny a sníženému sebepřijetí. V oblasti fyzické může způsobit nadváhu, obezitu či špatnou výživu organismu, a to i u štíhlých jedinců.

Může dlouhodobé přejídání způsobit vážné zdravotní komplikace?

Jídlo je základní biologickou potřebou našeho bytí, předpokladem zdraví a kondice, ale plní i funkci společenskou, psychologickou jako náhražka nejrůznějších potřeb. Neřešená životospráva s nekvalitní výživovou hodnotou konzumovaných potravin vede k pocitům hladu a chutím. Zejména na sladkosti, což je velmi frekventní problém nás žen, ale i řady mužů.

Nepravidelnost v jídle nás vede k večernímu přejídání bez ohledu na kvalitu jídla, což má vše za následek buď nárůst hmotnosti či nedostatečný příjem živin potřebných pro fungování těla. Uvádí se, že nekvalitní stravovací návyky mají souvislost s minimálně 60 % nemocí.

Pizza a vdoleček namísto partnera

Existuje něco jako závislost na jídle? Z čeho případně vzniká?

Závislost na jídle a sladkém většinou vzniká jako kompenzace našich emocí. Je to prostředek uspokojení v dnešní uspěchané době, při vysokém pracovním tempu, nekvalitních mezilidských vztazích. Jídlo vyvolá pocit pohody a nikoho jiného k tomuto uspokojení nepotřebujeme. Ale i když jsme unavení nebo se nudíme, může se jídlo či zmíněné sladkosti stát naším věrným společníkem jako náhražka chybějících potřeb.

Proč někteří lidé zápolí s přejídáním a jiní ne? Je ve hře i genetika?

Určitě jsme každý jiný, máme jinak nastavený metabolismus živin, ale kromě genetiky nás zásadně ovlivňují návyky z rodiny. Jakou životní hodnotu jídlo představuje, co a kdy bylo doma k dispozici, jídlo jako prostředek uklidnění, projev lásky apod. Později přibude jídlo jako řešení našeho stresu.

Proč neumíme odolat a dáme si i třetí, čtvrtý vdoleček, ačkoliv nám žaludek říká stop?

Touha po sladkostech většinou napovídá, že nemáme dobře sestavený jídelníček. V praxi to znamená nedostatek bílkovin a nadbytek sacharidů (těstovin, pečiva…). Rozkolísaná hladina krevního cukru si žádá další a další cukry k opětovnému vyrovnání. Podílejí se samozřejmě i naše návyky – ty převzaté od rodiny nebo námi vypěstované. Příkladem může být věčné nestíhání. Vdolečky jsou pak dostupným a rychlým řešením.

Někdy prostě neodmítneme, protože nechceme urazit nebo zklamat babičku. Jak se s takovými situacemi poprat?

Klientům doporučuji zkusit se domluvit na jídle se svými rodiči či prarodiči s poukázáním na celotýdenní sezení v práci, eventuálně hmotnost. S neodbytností hostitele se mohou popasovat elegantně tím, že poprosí, aby jim něco zabalil jako výslužku. Tu poté mohou rozdat či zamrazit. V úvahu připadá i pomoc při vaření, díky čemuž ovlivní úpravu jídla. Lepší kontrolu získají i tím, že přivezou zeleninu a udělají předkrmový salát.

Bílkoviny umí čáry

Kdy máme s konzumací jídla přestat, abychom se nepřejedli?

Pocit zasycení z mozku přichází se zpožděním asi dvaceti minut. Doporučuje se jíst pomalu a také se ponaučit ze zkušenosti, jak velká porce nás zasytí bez následného pocitu přejedení a těžkosti v žaludku. Na talíři – pokud je porce větší – si hned v počátku jídla oddělit část, kterou jíst nechceme.

Pokud vaříme sami, je lepší si dát raději trochu menší porci a vyčkat s přídavkem. Zasycení není dáno jen velikostí porce, ale již zmíněnou skladbou jídla (bílkovina na talíři). Často se šidíme o zeleninu ke každé porci jídla.

Lze ohromným chutím předejít?

Pravidelným stravováním a kvalitním jídlem. „Kouzlem“ bývá navýšení bílkoviny v jídelníčku – tzn. libové maso, mléčné výrobky, vejce a luštěniny.

Co když chybí silná vůle? Lze ji nějak vytrénovat?

Pokud chceme opravdu něco ve své životosprávě změnit, musíme udělat první krok. Pak je nezbytné naučit se plánovat a realizovat – kde co koupím lépe, co budu svačit, zda ráno vstanu a připravím si zeleninu a další potřebnosti s sebou do kanceláře a kdy se budu hýbat.

Fungují „pasti“ na sebe, jako například nenakupovat jídlo do zásoby nebo se lehce najíst před oslavou, na níž bude spoustu jídla?

Praktických tipů, jak řešit různé situace v životě, je celá řada. Nenakupovat, to na čem „ujíždím“. Před oslavou, kinem, návštěvou se najíst či něco malého zakousnout, aby nás vlčí hlad nesměroval ke špatnému výběru jídla či přejedení. Nechodit s velkým hladem ani na nákup, ani do restaurace. Zavést odpolední svačinu před odchodem z práce, abychom nekupovali pekárenské výrobky u metra a podobně.

Facebook počká. Teď je na řadě zdraví

Může každý člověk nad přejídáním zvítězit?

Každý určitě nezvítězí. Důležitá je motivace našeho počínání, zda chceme jíst a žít jinak, lépe vypadat, doběhnout své děti, nebýt nemocní jako rodiče, vypadat dobře na fotkách, nedostat druhý infarkt. Každý to máme jinak. Pro někoho je nejdůležitější se neomezovat a výše zmíněné mu nic neříká. A mnohdy ani v případě, kdy onemocní, kdy odešel partner, nezvládá práci a později ani sebeobsluhu. Jistotou zůstává jídlo.

Co tedy lze proti přejídání udělat?

Rozhodnutí pro změnu – kvalitní informace – plánování jídla, pohybu a odpočinku. To jsou tři základní pilíře. Věnujme více času a pozornosti svému tělu a psychice než domácímu úklidu či sociálním sítím.

***

MUDr. Hana Mojžíšová

Pomůže s hubnutím, správnou výživou a životním stylem. Vystudovala dětské lékařství a absolvovala postgraduální vzdělávání pro lékaře v oboru obezitologie dětí i dospělých. Prošla akreditovaným kurzem Poradce pro výživu společnosti Nutris. Působí primárně v rámci soukromé praxe nedaleko Václavského náměství v Praze. Externě se věnuje i klientům OB kliniky.

Autorka rozhovoru: Andrea Vránová