Jonáš (23): Nikdy jsem si nemyslel, že by mi náhodné setkání ve vlaku mohlo změnit život

Pocházím z Ostravy, ale vysokou školu studuji již třetím rokem v Praze. Bydlím tam na koleji, takže jednou za čtrnáct dní dojíždím z Prahy do Ostravy a zpět vlakem. Je to dlouhá a úmorná cesta, ale postupně jsem si zvykl. Nikdy se mi na ní nestalo nic zvláštního, až jednu neděli na začátku září, kdy jsem se pozdě večer vracel do Prahy.

Mohlo by Vás zajímat:

Jasmína (47): Když jsem zjistila, za co syn utrácí kapesné, udělalo se mi nevolno. Naše poctivá výchova byla k ničemu

Přistoupila sympatická slečna

Bylo to v době intenzivních povodní na Moravě. Vlaky byly často zcela plné, jezdili jimi lidé stěhující se za příbuznými a hlavně spousta dobrovolníků, co jezdila do nejpostiženějších částí pomáhat. Ten den hrozně pršelo, z okénka vlaku nebylo vidět ani na metr a já byl rád, že můžu sedět v teple. V Zábřehu na Moravě, přes který vlak jel, nastoupila skupina úplně promočených mladých lidí. Vlak byl úplně nacpaný, ale vedle mě se zrovna uvolnilo místo a sedla si na něj mladá slečna. Bylo vidět, že hodně zmokla a vypadala unaveně. Po pár minutách za ní přišla průvodčí a poprosila ji o jízdenku.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (52): Muži mě vždy podváděli se ženami. Ten poslední mi zahnul se sousedem a ví o tom snad celé město

Neměla jak zaplatit

„Nestihla jsem si ji koupit, nádraží už bylo zavřené,“ omluvila se a vytáhla peněženku, „koupila bych si ji u vás. Do Prahy, prosím. A kartou.“

„Nefunguje nám bohužel terminál, jak je bouřka, není signál. Jenom hotovost,“ odpověděla průvodčí.

Slečna úplně ztuhla a bezradně se na ni podívala. „Já žádnou nemám… ani korunu.“

„Tak to si budete muset na příští stanici vystoupit,“ pokrčila rameny průvodčí. Přišlo mi, že slečně vedle mě je ze situace vyloženě do pláče a rozhodl jsem se, že ji nemůžu nechat v nesnázích. Vytáhl jsem z kapsy dvě bankovky.

„Já to za slečnu zaplatím.“

Mohlo by Vás zajímat:

Cyril (40): Načapal jsem syny, jak se dívají na nenávistná videa. Rozhodl jsem se z nich ty myšlenky dostat

Povídali jsme si celou cestu

Takovou radost jsem u nikoho dlouho neviděl, měl jsem pocit, že mě snad obejme.

„Děkuju moc, zachránil jste mě!“ usmála se na mě s vděkem v očích. V Praze prý potřebuje chytit navazující vlak do Karlových Varů domů a neví, co bych dělala, kdyby uvízla takhle v noci někde na cizím nádraží.

„Není zač,“ odvětil jsem jen a chtěl se věnovat dál rozkoukanému filmu, co jsem sledoval, když ke mně natáhla ruku. „Jsem Josefína, mimochodem. Moc mě těší.“

„Jonáš,“ přijal jsem její ruku a konečně se na ni pořádně podíval. Ačkoliv byla pocuchaná a promočená, vypadala moc sympaticky. Dali jsme se do řeči. Zjistil jsem, že byla dobrovolničit v nějaké vytopené vesnici, že také studuje v Praze a že si s ní velmi rozumím. Povídali jsme si prakticky celou několikahodinovou cestu do Prahy.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (27): Našla jsem si skvělého přítele. Naši ho ale neberou, nemá totiž vysokou

Dala mi svoje telefonní číslo

„Musím ti nějak splatit tu jízdenku,“ vzpomněla si, když jsme zastavili na nádraží. Srdce se mi divoce rozbušilo a rozhodl jsem se, že využiji jedinečné šance. Po dlouhém rozhovoru se mi opravdu líbila a doufal jsem, že ji budu moct vidět znovu.

„Můžeš mě pozvat na pozdní noční drink,“ nabídl jsem se zatajeným dechem. To bohužel nemohla, protože spěchala na vlak domů, ale napsala mi své telefonní číslo.

„Do Prahy se vracím za týden, tak ti dlužím jeden drink,“ usmála se na mě, než zmizela v davu na nádraží.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslav (30): Vzal jsem přítelkyni na firemní večírek. Nečekal jsem, že to zničí náš vztah

Přítelkyni jsem si našel ve vlaku

Bál jsem se, že už se nikdy neozve, ale hned na druhý den mi od ní přišla zpráva. Jak slíbila, o pár dní později mě pozvala mě ven a nikdy jsem nezažil lepší rande než s ní. Je to už skoro rok od té doby, co jsme se poprvé setkali a půl roku od toho, co jsme spolu začali chodit. Nikdy bych neřekl, že lásku svého života potkám ve vlaku.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (49): Přítelovi jsem dobrá jen do doby, než přijede jeho dcera. Ta mi navíc vpálila něco, co mě srazilo na kolena

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Doporučené video