Facebook
Instagram
Hostem talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko se tentokrát stal legendární herec a král české dechovky Josef Zíma (91). Promluvil o své nejslavnější pohádkové roli prince Radovana v Princezně se zlatou hvězdou. Proč si v pohádce nemohla zahrát princeznu Ladu jeho žena, herečka Eva Klepáčová (†79)? A jak velký honorář si díky pohádce Josef Zíma odnesl?
Herec a zpěvák Josef Zíma (91) se stal díky pohádce režiséra Martina Friče z roku 1959 Princezna se zlatou hvězdou celoživotním princem. Paradoxně mu nakonec hrála princeznu Ladu herečka Marie Kyselková (†83), nikoliv jeho manželka, herečka Eva Klepáčová (†79), známá jako Káča z pohádky Hrátky s čertem.
"Manželka nemohla, protože už se mnou byla v očekávání. Ale ona ta princezna (Marie Kyselková, pozn. red.) byla také, jenže na té to ještě nebylo znát," odhaluje v talk show Na kafeečko herec a zpěvák Josef Zíma, který dodnes živě koncertuje a těší se skvělé kondici. Co dalšího na sebe Josef Zíma moderátorce Miluše Bittnerové prozradil?
Josef Zíma jako celoživotní princ Radovan
Pohádka Princezna se zlatou hvězdou byla natočená v roce 1959.
Já myslel, že ještě dříve.
Myslíte, že dříve a já mám špatnou informaci?
Ne, asi to tak bude. Točil jsem hned za sebou dva filmy, Snadný život a Princeznu se zlatou hvězdou. Asi to bude pravda.
Datum uvedení je 18. prosince 1959.
Ano, a máte pravdu. Teď jsem si to uvědomil, protože jsem ležel ve špitále. Byl jsem tam po bouračce.
Takže jste natočil pohádku a od té doby jste princ. Sbalil jste na to někdy nějakou holku?
Je to hezká otázka, ale odpověď by byla strašně těžká a složitá. Já jsem byl totiž v té době ženatý. Takže příležitost by byla.
Ti slavní muži dostávají od fanynek hodně zabrat, že?
No tak nebylo to jednoduché! Zažil jsem takové situace, že mi třeba volaly ve tři hodiny ráno, manželka vedle mě v posteli, a tahaly mě někam do baru – abych tam za nimi okamžitě přijel. Ale byly naprosto cizí, samozřejmě, nikoho z těch lidí jsem neznal. Nebo když mě takhle pozastavily na ulici nebo v tramvaji... zkrátka nebylo to takové, jaké je to dnes. Dnes je ta popularita a bulvár stonásobně jiný. Tenkrát nebyl a socialisté si to dost hlídali, abychom je nikdo nepřevyšoval. Chraň Bůh, jen to ne.
Kolik vám bylo let, když jste tu pohádku natočil?
Kolem těch 26 let.
Takže to byla jedna z prvních filmových rolí.
Ano, je to pravda.
Byl to váš jediný princ?
Jediný. Lidé mi říkají: "Ty jsi hrál ty prince." Já odpovídám: "Ne, jednoho jediného."
Točil jste tu pohádku pět dní a těch pět dní může člověku úplně změnit život.
Jirka Štědroň o tom napsal hezkou písničku, která už běží na internetu. Jmenuje se Princové v důchodu. Vzpomíná tam na toho svého prince i na toho mého. Je to náš společný duet a bylo to docela prímové. Obsáhl všechno, co znamenalo "být tím princem".
Manželka Eva Klepáčová nemohla hrát princeznu Ladu kvůli těhotenství
Princeznu Ladu měla původně hrát vaše manželka, herečka Eva Klepáčová.
Ano, mezi jinými. Potom ještě jedna herečka. Manželka nemohla, protože už se mnou byla v očekávání. Ale ona ta princezna (Marie Kyselková, pozn. red.) byla také, jenže na té to ještě nebylo znát.
Dočetla jsem se také, že jste skoro netočili v exteriérech. Pan režisér Martin Frič to prý neměl rád.
Pan režisér nenáviděl exteriéry. Nevím, jestli ho nedržela ta jeho paní, kdysi rovněž známá herečka, nebo on sám nechtěl ven. To už muselo být! Já neměl venku ani jeden den, byl jsem jen v tom ateliéru. Celý film jsem natočil na jednom místě, v jednom baráku.
Nedělal jste ani žádný casting nebo konkurz.
Já o tom nevím. Ten dotaz už několikrát padl, ale sám si při dobré vůli nemohu vzpomenout, jestli jsem dělal nějaký casting, jak se všude u filmu dělávalo a dodnes dělá. Pan režisér si mě možná vybral sám hlavně proto, že se tam zpívalo.
Ano, v té době už jste hrál v Divadle ABC.
Tam jsem byl od roku 1957.
Kdo by to měl hrát jiný, než vy?
To nevím! O nikom jiném se nemluvilo, žádné jiné jméno nepadlo. Na žádných zkouškách jsem nebyl, jen když potom vybrali tu Mařenku Kyselkovou, pozvali mě k jejím zkouškám, jestli k sobě budeme pasovat.
Nepadala jí z hlavy ta hvězdička?
Ne, ale měla s tím problém, udělalo jí to na čele nějakou ošklivou věc. Udělal se jí tam nějaký bolák – z toho denního přilepování. Ta kůže to neměla ráda.
Prý jste měl paruku, to mě překvapilo.
Tenkrát jsem měl své krásné vlasy, něco mi dali na hlavu – a bylo to to samé! Prý snad aby ten účes byl trochu dobově střižený, kvůli kostýmu. Měl jsem punčocháče.
Recitace a šerm dali Josefu Zímovi zabrat
Měl jste moc hezké nohy.
Ježíšmarjá, kdepak to všechno je! A proto já se na to nerad dívám. Nikdy jsem se na to moc rád nedíval, protože jsem k sobě – blbec – kritický. Pořád jsem tam viděl chyby. Později jsem si říkal: "Kdyby mi to dali teď! To bych to zahrál jinak!" Ono to také bylo ve verších a to je také malinko jiná disciplína. Na škole jsme recitaci moc nepěstovali. Měl jsem celé tři roky pana profesora Nedbala, který byl výborný člověk. Všichni jsme mu se spolužáky říkali "tatíčku". Byl to znamenitý pedagog, režisér, herec, ale tolik jsme nerecitovali. Probírali jsme Stanislavského a on to dělal všechno obrovský uvážlivě. Do verše jsem se musel vložit sám, abych to pochopil a jakž takž podal, jak se má.
To není sranda.
Děti měly ty říkanky na dětských kalendářích a uměly některé ty věty nazpaměť.
Já také. Tam jste princům hezky vysoko nastavil laťku.
Ani jsem si toho filmu dost nepovažoval. Nechal jsem se přemluvit, že měl nějakou hodnotu, ale chyběly mi tam akce. Jediná akce tam byla, když se tam mydlíme s tím Růžkem. Ale já mám rád filmy s dějem. Pohádky, které jsou dějové. Třeba moje paní, Evička, dělala Hrátky s čertem, jednu z hlavních rolí. A to je film nabitý dějem. Jsou to vlastně tři pohádky dohromady – a výborně udělané. Proto jsem posléze také daboval Mrazíka. Tam je také asi pět pohádek dohromady. Já mám rád, když se něco děje. Tohle bylo na mě trochu unylé.
Ten souboj je v pohádce moc hezký, to jste si hezky vymysleli.
To bylo strašné, protože pan Růžek neměl v životě meč v ruce. Přišel na natáčení: "No jo, a co teď?" Poslali tam sportovního šermíře. No to je naprosto k ničemu! Vždyť diváci chtějí souboj, kde tuhne krev v žilách, kde se šermuje na stromě a pod postelí. To tam nebylo, to on neumí. Lítají proti sobě a mají kukly proti včelám. Na škole jsme měli jeden semestr šerm, dělal to pan profesor Skýva, olympionik, a ten to uměl bezvadně.
To se potom herci hodí, že?
Já jsem to potom hodně využil, když jsem hrál v Karlíně Tři mušketýry, D'Artagnana. Tam se mlátilo a šermovalo od začátku do konce. A tam šlo opravdu o život. Kdežto s panem Růžkem jsme museli skládat, co jsem si kde vzpomněl, protože toho sportovce jsme vyhnali. Vzpomněl jsem si, co nás naučil profesor Skýva – jaký útok, jaká obrana – a pomalu jsme to dávali dohromady. Růžek mi říkal "Kolegáčku", to mě těšilo, "Hlavně opatrně, abychom si neublížili." Takže jsme to opatrně zkoušeli. A když jsme to nějak dali dohromady, museli jsme se každý tah naučit jako básničku, protože jinak bychom se snad zabili. Když přišla konečně kamera, tak mi usekl podrážku. Udělal výpad na moje nohy, uskočil jsem, podsekl mi je – tak to mělo být – jenže buď jsem málo vyskočil, nebo on šel výš. Podrážka v pytli. Uřízl mi ji jako chleba. No a potom už tam byla zdravotnická asistence.
Honorář za roli prince mohl být vyšší, směje se Josef Zíma
Také to byl velký souboj! Takže ta choreografie je vaše?
Ano, dali jsme to dohromady my.
Takže jste měl dostat vyšší honorář než tu stovku.
Za tu choreografii možná ano. Vzhledem k tomu, že jsem měl asi 150 korun za den (pozn. red. Podle statistických údajů v roce 1959 dosahovala průměrná měsíční hrubá mzda 1 429 korun československých.), spočítejte si, kolik jsem dostal za těch pět dní.
O čem dalším promluvil Josef Zíma?
- O dabingu Ivánka z Mrazíka
- O spolupráci se svou ženou, herečkou Evou Klepáčovou
- Jaký je jeho názor na plastické operace a umělá ňadra
- Proč je podle něj celoživotní vztah muže se ženou proti přírodě
- Co je podle něj v životě důležité
- Proč se bojí o svá čtyři vnoučata
- O době, kdy měl 18 divadelních představení za měsíc
- Proč s manželkou nechtěl hrát v divadle
- Proč odmítá zpívat na playback
Související články
