Katka (34): Během vytouženého těhotenství se mi hodně změnila postava. Na ulici mě kvůli tomu urážejí

Necelých deset let jsem se snažila otěhotnět. Mám vrozené autoimunitní onemocnění, a tak pokyn lékařů zněl jasně, porodit děti co nejdříve. Jenže cesta k vysněnému těhotenství byla trnitá a bolavá.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (32): Manžel si nepřeje, abych se zbavila těhotenských kil. Jeho důvod mě hodně zaskočil

Mám toho nejlepšího chlapa na světě

Když mi bylo 24 let, byla jsem rok zadaná. Mým partnerem byl Milan, spolužák ze základní školy. Byl to dobrák od kosti, veselý kluk, empatický a hlavně mentálně vyspělý. A právě v tuto dobu mi lékaři oznámili, že by bylo nejlepší, kdybych si odbyla těhotenství co nejdříve. Milan se k této skutečnosti postavil jako chlap. Požádal mě o ruku a začali jsme se snažit o miminko. Nedařilo se, a tak jsem postavili dům, pořídili si psa a snažili se neupínat se k našemu nezdaru v početí dítěte. Táhlo mi na třicet a měla jsem za sebou různá vyšetření, která neodhalila žádný problém, který by bránil tomu, abych se stala matkou.

Milan se mě snažil držet psychicky v pohodě. V jeho náručí jsem se cítila spokojená, a když mi dával pusu do vlasů, zalila mě vlna štěstí. Proto jsem brala naše nezdary s nadhledem. Věděla jsem, že jednou to přijde, ale bezpečný přístav v životě mi zajišťoval manžel. Navštívili jsme mnoho krásných míst a nikdy se nevrátili ve třech. Proto jsem se rozhodla, že podstoupím umělé oplodnění. Začala jsem si píchat hormony, aby mi uzrálo dostatečné množství vajíček, a Milan se opět ke všemu postavil jako chlap. Spolupracoval a snášel veškeré moje výkyvy nálad. Po třech letech této divoké jízdy a čtyřech potratech se na nás konečně usmálo štěstí. Na těhotenském testu jsem našla dvě čárky a lékaři potvrdili, že se jedná o těhotenství prospívající.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludva (49): Myslel jsem si, že pozitivní těhotenský test v koši patří dceři. Jenže to já budu znovu otcem

Během těhotenství se mi hodně změnila postava

"Lásko, kontrola dopadla skvěle. Miminko roste, srdíčko bije. Jsem šťastná jako blecha," brečela jsem Milanovi do telefonu po první kontrole na gynekologii. Ten večer jsme se k sobě schoulili v posteli, Milan mi hladil břicho a brečeli jsme štěstím, radostí i úlevou. Usínali jsme s pocitem, že svět nemůže být krásnější. Překonala jsem ranní nevolnosti, bojovala s těhotenskými chutěmi a užívala si stav, kdy jsem dokázala v jedenáct hodin večer sníst sklenici zavařených okurek. V šestém měsíci jsem přibrala pět kilo. Břicho jsem neměla velké, ale tak nějak jsem se celá zvětšila. Hlavně prsa jsem měla velká a horní přednosti vyvažoval větší zadek.

Připadala jsem si krásná, možná i díky tomu, že mi Milan neustále lichotil a ujišťoval mě o mé ženskosti. Jak jsem na sebe koukala každý den, neuvědomovala jsem si, že jsem se o pár konfekčních velikostí změnila. Přísahám, že mi to bylo jedno. Těšila jsem se na miminko a to poslední, co bych řešila, byla postava. Věděla jsem, že až nastane čas, máknu si a vrátím se k původní váze. Celý život jsem sportovala a věřila, že moje svaly mají paměť, a svých výjimečných devět měsíců jsem si chtěla užít.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (25): Boj s těhotenskými kily odhalil manželovu pravou povahu

Nedostatky mi připomněli cizí lidé

Nikdy v životě by mě nenapadlo, abych cizímu člověku kritizovala vzhled. Když se dívám okolo sebe, vidím lidi s různou postavou, vkusem i nevkusem. Maximálně si něco pomyslím, ale obecně miluji lidskou rozmanitost. Jak barvy kůže, oblečení, stylu nebo tradic. Byla jsem tenkrát s Milanem na výletě a bylo vedro. Sedla jsem si ke stolu a Milan mi šel objednat jídlo. Ovívala jsem se jídelním lístkem, když ke mně přistoupil nějaký cizí muž a prohlásil: "Když trochu zhubnete, nebude vám takové vedro." Byla jsem tak v šoku, že jsem se nezmohla na žádnou reakci. Ani bych to nestihla. Muž skočil na kolo a odjel.

Před týdnem se mi stal obdobný zážitek. Jela jsem tramvají na kontrolu, bylo vedro a dělalo se mi špatně. Byla jsem rudá v obličeji. Zvedla jsem se ze sedadla, že vystoupím o zastávku dříve. Usoudila jsem, že na vzduchu mi bude lépe. Když jsem procházela okolo asi padesátiletého muže, uslyšela jsem: "To chce méně papat a více se hýbat." Otočila jsem se na toho krasavce, kterému chyběly dva přední zuby, v klidu odvětila: "Ano, za tři měsíce porodím a budu zase štíhlá. Ale jak tak na vás koukám, vy už hloupý zůstanete," a vystoupila z dopravního prostředku. Dodnes nechápu drzost těchto lidí, kteří jsou sami nedokonalí, přesto dokáží urazit druhé. Strašná doba.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (31): Rozešli jsme se kvůli pozitivnímu těhotenskému testu. Pak se ukázalo, že byl falešný