Facebook
Instagram
Klaudie několikrát pomohla své starší sestře s hlídáním dětí. Nebyla z toho moc nadšená, ale vždy to nějak zvládla. Klaudiina sestra jednoho dne řekla, že své děti už jí na hlídání nedá. Důvodem byl jeden společný oběd...
Když moje starší sestra Dorota (36) otěhotněla, byli jsme všichni nadšení. V naší rodině nebyly žádné jiné děti, takže jsme s velkým očekáváním vyhlíželi příchod miminka. Když se narodil Tomáš, naše maminka se do něj zamilovala. Prakticky se přestěhovala k Dorotě, aby jí pomohla s péčí o miminko. Její manžel Viktor (35) kromě zaměstnání také dokončoval dům, takže byl stále pryč.
Pomáhala jsem jí s dětmi
O rok později se narodila Dominika. Maminka opět Dorotě hodně pomáhala, i když už neměla tolik sil jako dřív. Když Dominika oslavila druhé narozeniny, maminka zemřela. Všichni jsme byli zdrceni. Chyběla mi, stejně jako mé sestře, ačkoliv té asi víc chyběla bezplatná péče o děti.
„Musím dneska vyřídit něco v bance. Mohla bys pohlídat Tomáše a Dominiku na pár hodin?“ zeptala se mě jednoho dne sestra.
Bydlím sama a pracuji z domu, takže věděla, že neodmítnu. Kromě toho, dvě hodiny nejsou zase tak dlouho. Tak jsem souhlasila.
O tři dny později mě požádala o podobnou laskavost, tentokrát na čtyři hodiny.
„Mám schůzku u kosmetičky a pak jdu ke kadeřnici. Chápeš, o víkendu jedeme s Viktorem na oběd k jeho rodičům...“ vysvětlovala.
Opět jsem souhlasila. Péče o děti mi nepřipadala tak vyčerpávající, alespoň ne na pár hodin.
Při každé příležitosti mi podstrkovala děti
Další týden se moje sestra rozhodla, že musí konečně začít s rekonstrukcí půdy, kde chtěli s Viktorem vytvořit hernu pro děti. „Chápeš, máme tam barvy, ředidla a další škodlivé věci. Nemůžu děti vystavit vdechování těchto věcí,“ říkala mi mezi dveřmi.
Tak jsem souhlasila s tím, že děti budou celý den u mě. Nejprve trochu fňukaly, ale pustila jsem jim pohádku na počítači a na chvíli byly ticho. Pak to začalo. Jedno potřebovalo na záchod, druhé chtělo džus, ale ten, co jsem měla, nebyl správný, protože jejich máma jim dává jiný. Takže jsem musela obléknout tu rozmazlenou dvojici a jít s nimi do obchodu pro požadovaný džus. Když jsme se vrátili, džus nebyl důležitý, protože teď měly hlad.
Naštěstí Dorota přinesla kromě dětí i jídlo, takže jsem se nemusela starat o to, co jim dám. Poté se mi je podařilo oba uspat a konečně jsem měla trochu času na práci.
Večer se objevila Dorota. Byla veselá a nějaká uvolněná. Den bez dvou malých fňukalů jí evidentně prospěl. Vzala si děti a odjela. Konečně jsem měla byt jen pro sebe.
Rychle si zvykla na mou pomoc
„Děti byly u tebe nadšené,“ řekla mi ségra do telefonu. Cítila jsem, že je to nějaký trik. „Mohla by sis je vzít na nadcházející víkend? Jedeme s Viktorem na oběd k jeho rodině a nechceme tahat děti s sebou. Víš, ty řeči u stolu, děti se vždy strašně nudí...“ vyšla s pravdou ven.
„Ale o víkendu ke mně přijde Pavel...“ bránila jsem se, protože měl dorazit můj přítel. Plánovali jsme sladké víkendové lenošení u seriálů, společné vaření oběda a večerní procházku.
„Skvělé, určitě se rád postará o děti taky!“ vykřikla nadšeně a zavěsila.
Jasně, už vidím Pavla (32), jak leze po podlaze s čtyřletým klukem, hraje si s autíčky na koberci nebo mi pomáhá s nočníkem pro malou holčičku. Ale neměla jsem na výběr.
Dorota v sobotu přivezla děti brzy ráno. Doufala jsem, že se pořádně vyspím, ale mé plány se rozpadly jako domeček z karet.
„Tentokrát nemám pro ně oběd, ale určitě snědí to, co vy,“ řekla Dorota, podala mi tašku s věcmi pro děti a rychle zmizela. Dalších patnáct minut jsem snášela divoké běhání v obýváku, dokud děti nepadly únavou na pohovku. Využila jsem toho okamžiku a pustila jim pohádky. Aspoň na hodinu mám pokoj...
Strávili jsme spolu úžasnou sobotu
Pavel nebyl nadšený z představy, že stráví sobotu s dětmi mé sestry, ale řekl, že to zvládneme. Rozhodli jsme se nezměnit naše plány a společně s dětmi uvařit oběd.
Ukázalo se, že můj přítel si rychle získal čtyřletého Tomáše. Vyprávěl mu příběhy o zvířatech, protože pracuje na veterinární klinice, a malý ho poslouchal s otevřenou pusou.
Pak jsme děti usadili v kuchyni a začali vařit. Pavel jim vysvětloval tajemství veganské stravy. Dával jim ochutnat každou zeleninu, která měla být součástí jeho speciálního guláše. Dokonce jim dovolil míchat jídlo v hrnci, díky čemuž se děti cítily jako opravdoví mistři kuchyně.
Veganský guláš snědly s chutí. Tomáš chtěl dokonce přídavek, ale už nic nezbylo. Potom jsme se usadili v obýváku a pustili si rodinný film. Sobota nakonec byla docela příjemná, ani jsme si neuvědomili, že už je večer a Dorota přijela, aby si vyzvedla Tomáše a Dominiku.
Sestra se hrozně naštvala
O dva dny později mi Dorota zavolala. Zvedla jsem telefon s jistým váháním, protože i když poslední hlídání dětí bylo velmi příjemné, měla jsem toho už dost. Tentokrát však její hlas nezněl tak nadšeně jako obvykle.
„Nevím, co jsi s mými dětmi udělala, ale můžeš si být jistá, že už nikdy nepřekročí práh tvého bytu! Odmítají jíst cokoliv, co není veganské. Tomáš pořád chce tofu a Dominika by jedla jen avokádo. Nechtějí se ani podívat na maso, i když ho dřív jedli bez problému,“ pronesla naštvaně.
Od té doby, což je už měsíc, se mi neozvala. Neprosí mě, abych hlídala její děti, zřejmě si vzpomněla na existenci své mámy nebo si najala chůvu. No, alespoň mám klid...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
