Adléta (33): Chtěla jsem svatbou zachránit náš vztah. Teď vím, že to byla osudová chyba

Adléta (33): Chtěla jsem svatbou zachránit náš vztah. Teď vím, že to byla osudová chyba
Zdroj: Freepik

Je možné zachránit vztah vznešeným gestem i přesto, že je již možná mrtvý? Tuto otázku si kladla i Adléta, když svému partnerovi říkala ano. Teď svého rozhodnutí lituje, ale některé věci už nejdou vzít tak jednoduše zpět.

Natálie Volfová
Natálie Volfová 26. 05. 2021 10:00

S Tobiášem (32) jsem chodila pět let, než jsme se vzali. Vidinou svatby jsem byla opravdu nadšená. Myslela jsem si, že díky ní budu ve vztahu znovu šťastná. Bohužel jsem v té době netušila, jak moc se pletu. Svatba naše problémy nevymazala. Stále tu jsou, a navíc viditelnější než předtím.

Začaly mi tikat biologické hodiny

Roky strávené s Tobiášem byly jako na houpačce. V začátcích našeho vztahu jsem byla nejšťastnější osobou na světě. Moc jsme si rozuměli. Sedli jsme si především povahově. Oba jsme velcí dobrodruzi, kteří nevydrží dlouho na jednom místě. Snažíme se zkoušet nové věci a zažít něco, co jsme dosud nedělali. Takto mi to vyhovovalo velmi dlouho, ale přece jen se ve mně nedávno probudily mateřské pudy a chtěla jsem se aspoň na chvíli zastavit.

Tobiášovi jsem o svém přání samozřejmě řekla. Nevypadal nijak nadšeně. Nikdy jsme se o založení rodiny nebavili, tak to pro něj asi musel být šok. „To mi říkáš teprve teď, že se ti náš způsob života nelíbí? Já myslel, že to miluješ. Nechápu, proč teď všechno zpochybňuješ, nejsem ti dost dobrý?" vypálil na mě během hádky. Tak jsem to samozřejmě nemyslela, ale už nebyl čas mu něco vysvětlovat. Zabouchl za sebou dveře a nechal mě samotnou.

Nakonec mě požádal o ruku

Druhý den po hádce na mě večer čekalo obrovské překvapení. „Adlétko, jsi láska mého života, nechci o tebe přijít. Pokud je tvým snem mít rodinu, je to i mým snem. Vezmeš si mě?“ prohlásil a poklekl přede mnou s prstýnkem. Byla jsem z jeho vyznání lásky úplně unešená. Nemohla jsem říct nic jiného než ano.

A tak jsme začali chystat veselku. Moc jsme se na ni oba těšili. Bylo to, jako bychom se do sebe znovu zamilovali. Všechno proběhlo podle našich představ a svatba byla naprosto dokonalá. Myslela jsem si, že nás teď nečeká nic jiného než šťastný život.

Manžel v našem svazku není šťastný

Po dvou letech manželství to ale s námi vypadá bledě. Rok po svatbě se nám narodil syn Sebastián a já byla opravdu šťastná. O Tobiášovi se to ale říct nedalo. Je čím dál smutnější a zamlklejší. Je na něm znát, že ho něco trápí. A já vím, co to je. Chybí mu náš předešlý život plný dobrodružství. S rolí otce se ještě úplně nesžil.

Je mi líto, že to takto dopadlo. Neměli jsme se brát. Protože Tobiáše miluji, je mi hrozně, když ho vidím takhle smutného. Nevím, jak to teď napravit. Kdybychom se předtím rozešli, byli bychom možná teď šťastnější.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články