Alois (50): Zbývá mi poslední rok života. Dceru jsem ale nikdy neviděl

Blížila se velká oslava mých padesátin. Měla přijet rodina z Moravy, teta z Plzně i kamarádi ze školy. Svou padesátku jsem zkrátka pojal ve velkém. A tak jsem problémy, které mě začínaly trápit, tak trochu vytěsnil z hlavy.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (30): Máma mě opustila, když jsem se narodila, a táta to vzdal. Po letech se ozvala

Mám dceru, která o mně neví

Jenže tělo si samo řekne, když je mu zle, a tak jsem tři dny po mém velkém dni zkolaboval. Tušil jsem, že se mnou něco není v pořádku, doktorův verdikt mě ale uzemnil – zhoubný nádor tlustého střeva, navíc už ve velmi pokročilém stadiu.  Bohužel jsem přišel pozdě a doktoři ke mně byli zcela upřímní. Zbývá mi poslední rok života. Maximálně…

Nelituju se, beru to tak, jak to je. I kdybych chtěl, stejně s tím nic nezmůžu. Mám ale jedno velké a poslední přání. Kamarádů mám sice mraky, ve společnosti jsem jako doma, ale žiju sám. Nikdy jsem se neoženil a nevychovával jsem žádné děti. Jenže mám dceru, která o mně neví. Přitom já bych ji tak rád poznal.

Bylo mi 22, když jsem byl s kamarády na vodě. Tehdy tam byla i Iva, se kterou jsem prožil několik divokých nocí. Ona pak odjela a už jsme se neviděli. Jenže když jsem jí o půl roku později náhodou potkal v kině, nestačil jsem zírat. Byla těhotná. Nic neskrývala a na rovinu mi řekla, že dcera, kterou čeká, je moje.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (32): Vymyslela jsem si nemoc, abych měla klid od dětí. Pak jsem skutečně onemocněla

Krutě jsem se přepočítal

Jenže už měla nového přítele, se kterým se dohodla, že naše dítě budou vychovávat jako vlastní. Od té doby jsem ji už nikdy neviděl. Smířil jsem se s tím, že to tak zkrátka mělo být, a doufal jsem, že ji její rodiče vychovají, tak jak to nejlépe budou umět. Tehdy jsem byl mladý a myslel jsem si, že jednou založím i svou vlastní rodinu. Jenže jsem se krutě přepočítal.

Na Ivu už jsem nikde nenarazil. Zkoušel jsem na ni nějak sehnat kontakt, ale nepovedlo se. Beátku, jak jsem si mou dceru pro sebe pojmenoval, jsem proto nikdy neviděl. Teď vím, že mi zbývá posledních pár měsíců života a mé největší přání už se asi nikdy nesplní. Ani vlastně nevím, jestli bych jí chtěl vstoupit do jejího života a po chvíli z něho už nadobro zmizet...

Mohlo by Vás zajímat:

Ludmila (61): Na smrtelné posteli měl můj manžel zvláštní přání (+AUDIO)

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.