Anežka (32): Omylem jsem měla nemravnou narážku na salám a díky tomu mám teď muže

Anežka (32): Omylem jsem měla nemravnou narážku na salám a díky tomu mám teď muže

Trapasy se lidem stávají. Někdo nad nimi mávne rukou a někdo by se nejraději hanbou propadl do země. Anežka je ale za ten svůj vděčná, protože jí do života přivedl nového muže.

Tereza Procházková
Tereza Procházková 26. 01. 2021 18:00

To ráno jsem táhla moje dva syny na saních. Staršího Martínka (5) jsem vyprovodila do školky a s mladším Kubíkem (2,5) jsme se ještě cestou domů stavili v krámku.

Neměli to, co jsem chtěla

Když jsem došla k uzeninám, chtěla jsem koupit šunku, ale žádná nebyla. Poprosila jsem tedy paní prodavačku o salám. „Aspoň dvacet deka, prosím,“ řekla jsem a ona vytáhla zbytek štangle a ptala se, jestli mi to může nakrájet celé.

Neskutečný trapas

Jenže mě do toho tahal Kubík za kalhoty a já jsem se na něj dívala a prosila jsem ho, aby vydržel. Takže když jsem se otočila zpět na paní a uviděla jsem, jak přede mnou drží ten salám v celku, vykřikla jsem nahlas: „Proboha, to ne, ten je moc velkej!“ Ona vyprskla smíchy.

Asi by mi to nedošlo, ale vtom se pán vedle mě naklonil blíž a řekl: „Moc velkej? A to jsem vás chtěl pozvat na rande.“ Mrkl na mě. Nic jiného než oči jsem kvůli roušce a čepici neviděla. V tu chvíli mi došlo, jaký trapas to je, protože se smála i pokladní. Raději jsem šla rovnou zaplatit, venku jsem vzala sáně a odešli jsme.

Jenže ten pán mě doběhl a sundal si čepici i roušku. „Já myslel vážně, co jsem říkal,“ řekl s úsměvem. Mně se rozbušilo srdce, protože teď už jsem ho poznala.

Dlouho jsem nebyla takhle šťastná

Usměvavý chlapík, kterého jsem občas vídala ve školce v šatně. Má dceru, která chodí do třídy k nejmenším, proto jsme se tolik nepotkávali, ale vždycky jsem po něm pokukovala. Netušila jsem, že je sám s dítětem jako já. Ještě ten den jsem ho k nám pozvala na čaj a kluci si hráli s jeho Janičkou.

Bylo to tak pohodové, cítila jsem se po dlouhé době neuvěřitelně šťastně, i když jsem si říkala, že mi moji dva kluci stačí, jsem na ně sama dva roky. Ale mít vedle sebe hodného chlapa, který mě ještě ten večer objal a políbil, z čehož se mi podlomila kolena, to je nejkrásnější pocit. Je to ještě čerstvé a nerada bych to zakřikla, ale takhle šťastná jsem nebyla ani s bývalým.

Díkybohu za moji nejapnou poznámku k salámu. Musím přiznat, že jsem se v té velikosti spletla. Pavel si z toho dělá legraci pořád. „Není moc velký?“ říká a já se směju, že je větší, než jsem čekala, a vyhovuje mi to po všech stránkách.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články