Arnošt (35): Matka mi nevěřila, že za mnou chodí zesnulý strýc. Pak se stalo něco, co ji přimělo změnit názor

Strýce Michala jsem znal jen z vyprávění. Byl to bratr mé mamky. Jako malý jsem ho často potkával ve svém pokoji. Pamatuji si, jak z toho byla mamka nesvá, protože se bála, že jsem jiný než ostatní děti. Dnes už to snad chápe.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (23): Po pratetině statku se toulal duch starého muže. Za života provedl hrůzný čin

Když jsem byl malý, chodil za mnou zesnulý strýc

Sedával jsem na svém dopravním koberci a jezdil po něm autíčky. V jeden okamžik jako by někdo na druhé straně silnice začal posouvat jiné auto. Lekl jsem se a cuknul rukou. Vtom se šeptem ozvalo: ,,Neboj, to jsem já, strejda Míša.“ ,,Strejda Míša je mrtvý,“ odpověděl jsem neznámému hlasu.

,,Mrtvý možná jsem, ale i tak za tebou mohu přijít. Budeme si hrát?“ snažil se se mnou spřátelil. Od toho dne jsem si s ním každý den hrál či povídal. Když mě slyšela mamka, ihned ke mně přispěchala. ,,S kým to mluvíš?“ divila se. ,,Se strejdou Míšou přece,“ odvětil jsem a dál se věnoval hře.

Matka mě tehdy drapla do ruky a poměrně důrazně napomenula. ,,Přestaň plácat nesmysly. Strejda Míša nežije, to přece víš,“ vyhubovala mi. Když odešla z pokoje, strejda mi řekl, abych mamku neposlouchal a dál si s ním hrál. Poslechl jsem ho a celé odpoledne jsme si pouštěli autíčka.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (41): Potkal jsem v autobuse svého prastrýce, ale se choval nějak divně. Záhy jsem měl zjistit proč

Mamka mě měla za blázna

Mamka pojala podezření, že nejsem normální a začala mě tahat po doktorech. Nevěděla, co se se mnou děje. Přitom stačilo uvěřit, že za mnou její bratr chodí. Trvalo to roky. Až když jsem povyrostl, jako bych s ním ztratil spojení. Mrzelo mě to. Jediný, kdo z toho měl radost, byla máma.

Měla konečně pocit, že jsem normální. Roky plynuly, já se od rodičů odstěhoval a začal žít svůj vlastní život. Občas jsem si na strýčka vzpomněl, ale už se nikdy neukázal, čímž mě vystavil pochybám, jestli se mi vůbec jako klukovi zjevoval.

O tom, že se to vážně dělo, mě nedávno paradoxně přesvědčila sama mamka. V době, kdy jí bylo kolem šedesáti, mi zavolala, abych se za ní stavil. Do telefonu neřekla, o co jde, jen, že se mnou potřebuje mluvit. Neváhal se a vydal se za ní. Evidentně nebyla ve své kůži, protože se celá klepala.

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (22): Táta na nás nezapomněl ani po smrti. Každý den ve stejný čas se děje něco zvláštního

Nakonec přišel strýc i za mamkou

,,Musím se ti omluvit,“ začala náš rozhovor. ,,Za co?“ zajímalo mě. ,,Když jsi byl malý, tvrdil jsi mi, že za tebou chodí můj bratr, pamatuješ?“ pronesla a já přitakal. ,,Nevěřila jsem ti. Měla jsem tě za blázna. Tahala jsem tě po doktorech a trápila tě,“ pokračovala a utřela slzu. ,,Chápu, ale proč mi to teď říkáš?“ snažil jsem se to rozklíčovat.

,,On za mnou také přišel. Nejprve jsem se tomu bránila a myslela si, že sama blázním. Jenže když mi začal vyprávět zážitky z dětství, došlo mi, že je to vážně on,“ dodala a rozplakala se. Padli jsme si do náručí. O několik měsíců později mamka zemřela. Není pro mě překvapením, že za mnou dokáže přijít.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (25): Po smrti táty se nám s mámou zdál zvláštní sen. Sdělil nám v něm letité tajemství

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.