Arnošt (35): Matka mi nevěřila, že za mnou chodí zesnulý strýc. Pak se stalo něco, co ji přimělo změnit názor

Arnošt (35): Matka mi nevěřila, že za mnou chodí zesnulý strýc. Pak se stalo něco, co ji přimělo změnit názor
Zdroj: Pixabay

Když byl Arnošt malý, chodíval za ním zesnulý strýc Michal. Mamka se tehdy na synka zlobila a považovala ho za blázna. Až po letech sama zažila něco, co ji přimělo změnit názor.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 20. 01. 2022 15:00

Strýce Michala jsem znal jen z vyprávění. Byl to bratr mé mamky. Jako malý jsem ho často potkával ve svém pokoji. Pamatuji si, jak z toho byla mamka nesvá, protože se bála, že jsem jiný než ostatní děti. Dnes už to snad chápe.

Když jsem byl malý, chodil za mnou zesnulý strýc

Sedával jsem na svém dopravním koberci a jezdil po něm autíčky. V jeden okamžik jako by někdo na druhé straně silnice začal posouvat jiné auto. Lekl jsem se a cuknul rukou. Vtom se šeptem ozvalo: ,,Neboj, to jsem já, strejda Míša.“ ,,Strejda Míša je mrtvý,“ odpověděl jsem neznámému hlasu.

,,Mrtvý možná jsem, ale i tak za tebou mohu přijít. Budeme si hrát?“ snažil se se mnou spřátelil. Od toho dne jsem si s ním každý den hrál či povídal. Když mě slyšela mamka, ihned ke mně přispěchala. ,,S kým to mluvíš?“ divila se. ,,Se strejdou Míšou přece,“ odvětil jsem a dál se věnoval hře.

Matka mě tehdy drapla do ruky a poměrně důrazně napomenula. ,,Přestaň plácat nesmysly. Strejda Míša nežije, to přece víš,“ vyhubovala mi. Když odešla z pokoje, strejda mi řekl, abych mamku neposlouchal a dál si s ním hrál. Poslechl jsem ho a celé odpoledne jsme si pouštěli autíčka.

Mamka mě měla za blázna

Mamka pojala podezření, že nejsem normální a začala mě tahat po doktorech. Nevěděla, co se se mnou děje. Přitom stačilo uvěřit, že za mnou její bratr chodí. Trvalo to roky. Až když jsem povyrostl, jako bych s ním ztratil spojení. Mrzelo mě to. Jediný, kdo z toho měl radost, byla máma.

Měla konečně pocit, že jsem normální. Roky plynuly, já se od rodičů odstěhoval a začal žít svůj vlastní život. Občas jsem si na strýčka vzpomněl, ale už se nikdy neukázal, čímž mě vystavil pochybám, jestli se mi vůbec jako klukovi zjevoval.

O tom, že se to vážně dělo, mě nedávno paradoxně přesvědčila sama mamka. V době, kdy jí bylo kolem šedesáti, mi zavolala, abych se za ní stavil. Do telefonu neřekla, o co jde, jen, že se mnou potřebuje mluvit. Neváhal se a vydal se za ní. Evidentně nebyla ve své kůži, protože se celá klepala.

Nakonec přišel strýc i za mamkou

,,Musím se ti omluvit,“ začala náš rozhovor. ,,Za co?“ zajímalo mě. ,,Když jsi byl malý, tvrdil jsi mi, že za tebou chodí můj bratr, pamatuješ?“ pronesla a já přitakal. ,,Nevěřila jsem ti. Měla jsem tě za blázna. Tahala jsem tě po doktorech a trápila tě,“ pokračovala a utřela slzu. ,,Chápu, ale proč mi to teď říkáš?“ snažil jsem se to rozklíčovat.

,,On za mnou také přišel. Nejprve jsem se tomu bránila a myslela si, že sama blázním. Jenže když mi začal vyprávět zážitky z dětství, došlo mi, že je to vážně on,“ dodala a rozplakala se. Padli jsme si do náručí. O několik měsíců později mamka zemřela. Není pro mě překvapením, že za mnou dokáže přijít.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka

Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka

Související články

Další články