Facebook
Instagram
Bohumila během nouzového stavu zjistila, jaký její manžel vlastně je. Dokud chodil do práce a vracel se domů večer, bylo vše v pořádku. Jakmile zůstal doma, ukázalo se, že jim to nefunguje. Manžel se chová velmi sobecky. Nejhorší zjištění pro Bohumilu je, že si neumí hrát s vlastními dětmi. Jak se to rozhodne řešit?
Jsem s manželem Radovanem doma kvůli nouzovému stavu. Netušila jsem, že až takové období prověří naše manželství. Radovan je mi vyloženě protivný a odporný. Už ho vedle sebe nedokážu snést.
První zkouška manželství
Během první vlny jsem si myslela, že to zvládneme. Jeho občasné excesy jsem brala spíše jako projev potlačených emocí, bohužel nebyl moc zvyklý být tolik doma. Ještě hůře si zvykal na to, že i naše děti mají potřeby. Divil se tomu, že nestačí zapnout televizi, aby se zabavily nějakou pohádkou.
Týdny během první vlny pandemie byly těžké. Na děti jen křičel. Byl pro něj veliký problém si s nimi sednout na zem a jen tak si hrát. Mámě děti ve věku, kdy si sami ještě hrát zkrátka neumí. Chtít po dítěti, kterému jsou čtyři roky, aby si zalezlo do pokoje a bylo tam samo celý den, je prostě holý nesmysl.
Snést manžela bylo velmi náročné. Ukázalo se, že když se vidíme jen pár hodin večer, když přijde z práce, nám vyhovuje podstatně více. Během nouzového stavu jsem se i tak snažila, abychom chodili hodně do přírody. Nešlo být s dětmi pořád doma. Jenže i to byl pro Radovana problém. ,,Co tam jako budeme dělat,“ ptal se otráveně.
Lezl mi na nervy
Bouchla jsem šampus, když nouzový stav skončil a my šli zpět do práce. Děti šly zpět do školek a já doufala, že vše bude jako předtím. Ulevilo se mi, protože ten měsíc byl doma skutečně náročný. I Radovan byl v mých očích zase ten skvělý muž. Možná proto, že zase chodil domů na večer a nikdo po něm nic nechtěl. Byl spokojený.
Jak všichni víme, nouzový stav je tu znovu. Oba jsme zase doma. Školky sice fungují, ale já se rozhodla, že děti nechám doma. Nebudu je vystavovat zbytečnému riziku. Radovan byl na pěst už po dvou dnech. Zcela po sobě přestal uklízet. O jeho prádlo jsem zakopávala na každém rohu. Pracoval z domova alespoň částečně. Připadal si velmi důležitě a povýšeně.
Diktoval si, kdy bude oběd, kdy mám jít s dětmi ven. Naordinoval si šlofíka vždy po obědě a vyžadoval po domě absolutní klid. Sobec. Místo toho, aby byl s dětmi a mně dal volné ruce, ať už na cokoliv, šel spát. Nechává na mně úplně všechno.
Chci rozvod
Teď to celé vyšperkoval. Každý večer si pozve souseda, sedí v podkroví a jsou schopni vypít basu piv na posezení. Hlučí do noci. Ráno panáček spinká a my musíme být potichu. Děti už za ním vlastně ani nechodí. Samy vycítily, že je táta stejně pošle do háje. Já svoje děti miluji a udělám pro ně první a poslední.
Uvědomila jsem si, že dál svůj život s Radovanem sdílet nechci. Je to sobec, který myslí jen na sebe. Je mi odporný. Nejsem náročná ženská. Chci jen, aby nás měl rád a byl mi pomocníkem. Ty děti jsou i jeho. Co je teď pro mě asi největší šok, je, že přišel s myšlenkou, že není nutné se denně mýt.
Je prý doma, nějak se nezpotí, ven nechodí. Takže se myje velmi nárazově. Věřte mi, nic příjemného to není. Počkám na konec nouzového stavu a podám žádost o rozvod.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
