Eliška (31): Manžel kvůli pandemii pracuje z domova. Chce, abych mu podstrojovala, už aby to skončilo

žena
Zdroj: Freepik.com

Když přišla pandemie a s ní nouzový stav, byla Eliška ráda, že mají s manželem Vaškem práci, která se dá dělat z domova. Měli dvě děti, které byly povinné jen školkou. Zprvu se zdálo, že to bude doma fungovat. Po týdnu se ukázalo, že Eliška se ke své práci skoro nedostala, protože se s manželem u dětí nestřídají. Jak to nakonec vyřešila?

Šárka Žižková
Šárka Žižková 10. 10. 2020 15:00

Žijeme v docela těžké době. Naše děti řeší jen roušky a dezinfekci. Bohužel, je to nutné zlo. S manželem Vaškem máme díky bohu práci, která má tu výhodu, že když nastal nouzový režim, mohli jsme pracovat z domova.

Manžel chtěl na práci klid

Obě naše děti jsou ve věku předškoláka, takže jsme nemuseli řešit nějakou domácí výuku. Já se živím jako překladatelka a manžel je programátor, takže jsme oba mohli pracovat doma. Pro Vaška to bylo trochu jednodušší. Zalezl si do pracovny a měl na práci klid, já měla situaci o poznání horší.

Nemohla jsem po dětech, kterým je pět let, chtít, aby si hrály celý den samy. Musela jsem svoji práci také odvést, ale na překlady potřebuje člověk klid. Ten jsem doma zkrátka neměla. Svůj čas jsem věnovala dětem a tajně doufala, že mi Vašek pomůže. Jeho práce byla stejně důležitá jako ta moje.

Bohužel, on si to zjevně nemyslel. První týden jsem o něm skoro nevěděla, přišel vždy jen na oběd a pak až do večera pracoval. Já byla s dětmi a když šly spát, do noci jsem překládala. Někdy se stalo, že jsem šla spát ve dvě ráno a v šest už vstávala s dětmi. Vašek si spal klidně do osmi hodin.

Udělal si ze mě služku

Mně se práce začala hromadit, začínala jsem z toho být značně nervózní. Vaškova pracovní morálka byla čím dál tím horší, ale s domácnosti nepomohl. Dokonce mi klidně z pracovny poslal zprávu, abych mu přinesla kávu. Stal se z toho zvyk. Když něco potřeboval, posílal mi zprávy.

Po čtrnácti dnech jsem mu nosila nahoru do pracovny oběd, kávu a když měl na něco chuť. Byla jsem z toho velmi vyčerpaná. Musela jsem s dětmi chodit alespoň do lesa, abychom vytáhly paty z baráku. Brala jsem si práci do lesa. Děti si hrály a já sedící na pařezu překládala texty.

Moje práce mu nepřišla důležitá

Vašek mohl doma třeba zatím poklidit nebo jít s dětmi on. Místo toho čekal, až přijedeme, abych mu udělala něco k jídlu. Bylo jasné, že dřív nebo později bouchnu a nebude to příjemné. Vašek se choval jako král, který nic nemusí. Za další týden jsem doma chodila jako zombie.

Požádala jsem Vaška, abychom si práci rozdělili tak, abych i já mohla pracovat. Pro něj mělo být dopoledne a já chtěla tři hodiny klidu odpoledne, abych mohla práci také dodělat. Už první den to byla tragédie. Vzal si počítač dolů k dětem, ale nechal je, aby zbořily dům, a on pracoval.

Takže jsem musela ještě uklízet nepořádek. Sotva jsme se mohli vrátit do práce, byla jsem nejšťastnější osoba na světě. Měla jsem tam klid. Teď přichází druhá vlna a manželovi opět nakázali home office. Já, dokud nebudu muset, z domova pracovat nebudu. Nikdy jsem nebyla víc unavená.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. 

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články