Bořek (32): Přítelkyně neskousla, že existuje sport, ve kterém jsem lepší. Udělala něco šíleného

Je jeden jediný sport, ve kterém jsem vážně dobrý – cyklistika. Dlouhodobou dřinou jsem se dostal hodně daleko. Ujedu téměř dvě stě kilometrů na jeden zátah.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (28): Nesnesu, když má někdo víc než my. Soutěživost mě ale připravila o něco hodnotnějšího, než jsou drahé věci

Oba jsme byli vášniví sportovci

Začínal jsem na obyčejném kole za pár korun. Postupem času jsem si kupoval dražší a lepší. S jídlem rostla chuť. Dnes mám ve sklepě celkem tři kola. Každé pro jiný účel. To poslední, které jsem si nedávno koupil, mě stálo dvě výplaty. Je to můj mazlík. Mám ho natolik rád, že ho skladuji doma na balkóně, aby mi ho nikdo neukradl.

Cyklistika je už téměř deset let mojí velkou vášní. Dokud jsem nepotkal Gábinu (29), seděl jsem na kole pořád. Hned na začátku našeho vztahu jsem jí řekl, že je pro mě cyklistika srdeční záležitostí. „Nebudu ti utíkat do hospody ani za ženskýma. Budu utíkat na kolo,“ řekl jsem. Díky bohu, Gábina byla velmi sportovně založená, takže to chápala.

Do posilovny chodila třikrát týdně, prokládala to plaveckým tréninkem a během. Horší bylo, když jí posilovny i bazény kvůli pandemii covidu zavřeli. Byla z toho velmi nešťastná, ale nenechala se odradit. Cvičila i nadále. Sice doma, ale nehodlala se sportu vzdát. Běhala dlouhé tratě, takže se zdálo, že nestrádá.

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (35): Začali jsme s mužem soutěžit, kdo je lepší rodič. Celé se nám to vymklo z ruky

Dali jsme si závod na kolech

Nad výsledky, které měla, jsem žasl. Uběhla klidně půlmaratón za hodinu dvacet. To by pro mě byla hotová smrt. Jednoho dne mi došlo, že by vlastně mohla se mnou na kolo. Chvástala se, že bude lepší, když nepůjde. „Přece nechceš, aby tě porazila ženská,“ smála se. Já jsem obavy neměl, protože jsem měl tvrdě natrénováno. Nakonec jsem ji vyhecoval.

„Tak dáme padesát kilometrů na jeden zátah, co říkáš?“ provokoval jsem. „Klidně sto,“ kontrovala s nadhledem Gábina. Byl jsem zvědavý, jak tohle dopadne. Vyjeli jsme a prvních pár kilometrů byla vážně rychlejší než já. Dokonce na mě z dálky volala: „Tak kde se flákáš, ty sportovče?“ Líbilo se mi, že je soutěživá. Ale já jsem neměl v plánu plýtvat silami hned na začátku. To je ta největší chyba.

Na dvacátém kilometru jsem měl pocit, že už nemůže. Byl jsem trochu zákeřný a vybral kopcovitý terén. Šlapala, ale už skoro nemluvila. „Chceš pauzu, abys to rozdýchala?“ provokoval jsem. „Ne, v pohodě, to zvládnu,“ zasupěla. Za dalších deset kilometrů se naše pozice vyměnily. Gábina zůstávala hodně pozadu, zatímco já vesele šlapal na vrchol jednoho kopce.

Mohlo by Vás zajímat:

Luboš (34): Manželka propadla novému sportovnímu trendu. Její chování už překračuje všechny meze

Přítelkyně neunesla porážku

Nahoru už nevyjela. Zůstala stát pod svahem a vydýchávala to. „Tak co, přece jen to kolo není taková legrace, viď? Uznej, že jsi prohrála,“ rýpal jsem do ní. Vztekle sedla na bicykl a odjela domů. Pro mě to byla jasná odpověď. Byl jsem vítěz. To jsem ostatně věděl dřív, než jsme vyjeli. Neměla machrovat, holčička, říkal jsem si sám pro sebe.

Doma si Gábina napustila vanu a zavládla tichá domácnost. „Tak už se nečerti, každý jsme dobrý v něčem jiném,“ řekl jsem jí a pohladil ji. Beze slov se v posteli otočila a usnula. Ráno jsem odjel do práce s tím, že až se vrátím, bude všechno v pohodě. Nebylo. Gábina neunesla prohru, a tak mi propíchala duše na kole. A sprejem na něj napsala „srab“. Letěla velmi rychle. Na kolo mi nikdo sahat nebude!

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (25): Prohrála jsem sázku s přítelem. Musela jsem projít v minus pěti sídlištěm v plavkách a zpívat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.