Bořek (32): Přítelkyně neskousla, že existuje sport, ve kterém jsem lepší. Udělala něco šíleného

Bořek (32): Přítelkyně neskousla, že existuje sport, ve kterém jsem lepší. Udělala něco šíleného
Zdroj: Freepik

Bořek vyprovokoval svoji soutěživou přítelkyni, aby s ním šla na kolo. Partnerka se vytahovala, že to v pohodě zvládne. Domluvených padesát kilometrů ale neujela. Což by nebylo tak hrozné, jako to, co potom udělala s Bořkovým kolem.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 06. 04. 2021 07:30

Je jeden jediný sport, ve kterém jsem vážně dobrý – cyklistika. Dlouhodobou dřinou jsem se dostal hodně daleko. Ujedu téměř dvě stě kilometrů na jeden zátah.

Oba jsme byli vášniví sportovci

Začínal jsem na obyčejném kole za pár korun. Postupem času jsem si kupoval dražší a lepší. S jídlem rostla chuť. Dnes mám ve sklepě celkem tři kola. Každé pro jiný účel. To poslední, které jsem si nedávno koupil, mě stálo dvě výplaty. Je to můj mazlík. Mám ho natolik rád, že ho skladuji doma na balkóně, aby mi ho nikdo neukradl.

Cyklistika je už téměř deset let mojí velkou vášní. Dokud jsem nepotkal Gábinu (29), seděl jsem na kole pořád. Hned na začátku našeho vztahu jsem jí řekl, že je pro mě cyklistika srdeční záležitostí. „Nebudu ti utíkat do hospody ani za ženskýma. Budu utíkat na kolo,“ řekl jsem. Díky bohu, Gábina byla velmi sportovně založená, takže to chápala.

Do posilovny chodila třikrát týdně, prokládala to plaveckým tréninkem a během. Horší bylo, když jí posilovny i bazény kvůli pandemii covidu zavřeli. Byla z toho velmi nešťastná, ale nenechala se odradit. Cvičila i nadále. Sice doma, ale nehodlala se sportu vzdát. Běhala dlouhé tratě, takže se zdálo, že nestrádá.

Dali jsme si závod na kolech

Nad výsledky, které měla, jsem žasl. Uběhla klidně půlmaratón za hodinu dvacet. To by pro mě byla hotová smrt. Jednoho dne mi došlo, že by vlastně mohla se mnou na kolo. Chvástala se, že bude lepší, když nepůjde. „Přece nechceš, aby tě porazila ženská,“ smála se. Já jsem obavy neměl, protože jsem měl tvrdě natrénováno. Nakonec jsem ji vyhecoval.

Tak dáme padesát kilometrů na jeden zátah, co říkáš?“ provokoval jsem. „Klidně sto,“ kontrovala s nadhledem Gábina. Byl jsem zvědavý, jak tohle dopadne. Vyjeli jsme a prvních pár kilometrů byla vážně rychlejší než já. Dokonce na mě z dálky volala: „Tak kde se flákáš, ty sportovče?“ Líbilo se mi, že je soutěživá. Ale já jsem neměl v plánu plýtvat silami hned na začátku. To je ta největší chyba.

Na dvacátém kilometru jsem měl pocit, že už nemůže. Byl jsem trochu zákeřný a vybral kopcovitý terén. Šlapala, ale už skoro nemluvila. „Chceš pauzu, abys to rozdýchala?“ provokoval jsem. „Ne, v pohodě, to zvládnu,“ zasupěla. Za dalších deset kilometrů se naše pozice vyměnily. Gábina zůstávala hodně pozadu, zatímco já vesele šlapal na vrchol jednoho kopce.

Přítelkyně neunesla porážku

Nahoru už nevyjela. Zůstala stát pod svahem a vydýchávala to. „Tak co, přece jen to kolo není taková legrace, viď? Uznej, že jsi prohrála,“ rýpal jsem do ní. Vztekle sedla na bicykl a odjela domů. Pro mě to byla jasná odpověď. Byl jsem vítěz. To jsem ostatně věděl dřív, než jsme vyjeli. Neměla machrovat, holčička, říkal jsem si sám pro sebe.

Doma si Gábina napustila vanu a zavládla tichá domácnost. „Tak už se nečerti, každý jsme dobrý v něčem jiném,“ řekl jsem jí a pohladil ji. Beze slov se v posteli otočila a usnula. Ráno jsem odjel do práce s tím, že až se vrátím, bude všechno v pohodě. Nebylo. Gábina neunesla prohru, a tak mi propíchala duše na kole. A sprejem na něj napsala „srab“. Letěla velmi rychle. Na kolo mi nikdo sahat nebude!

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články