Facebook
Instagram
Je to sice už pár let, tehdejší příhoda však Ctiborovi natrvalo uvízla v paměti. Jednoho sobotního večera se po silnici vydal za přítelkyní Radanou, jež trávila volný čas na chatě. Cestou zažil mladík něco, co dosud vídal jen v hororech.
Tenkrát mi táhlo na dvacet a život jsem si užíval opravdu naplno. Víkendy jsem trávil na diskotékách, rád si dal nějaké to pivko, prostě patřil mezi klasické pařmeny. Na jednom hudebním festivalu jsem se seznámil s Radanou. Byla o rok mladší, ale měla podobnou náturu jako já. Jinými slovy byla stejně praštěná, což nás k sobě hrozně přitahovalo.
Pronásledovaly mě neznámé kroky
Chodili jsme spolu zhruba půl roku, když její rodiče odjeli na víkend do Německa, kde měli nějaké známé. Téhle šance jsme samozřejmě hbitě využili. Radana navrhla, že bychom mohli v sobotu vyrazit k nim na chatu, kterou před časem koupil její otec a kde jsme spolu už v minulosti párkrát byli. Nápad se mi líbil. Přes den jsem měl ale už něco domluvené s kamarádem, takže jsme se dohodli, že za ní dorazím až v osm večer.
Chata se nacházela v jedné malé vsi, kam bylo mizerné dopravní spojení. Auto jsem tehdy ještě nevlastnil, takže jsem za Radanou vyrazil busem. Bohužel dochvilnost není moje silná stránka. Hodiny ukazovaly pět minut po osmé, když jsem teprve přijel posledním spojem na zastávku a dál musel dva kilometry pěšky po silnici, protože do vesnice už zkrátka nic nejelo.
Vozovka vedla polem a zela prázdnotou, nepotkal jsem živáčka. Už se stmívalo. Ušel jsem asi dvě stě metrů, když jsem za sebou zaregistroval kroky. Ohlédl jsem se, jenže nikoho nespatřil. Pokračoval jsem tedy v cestě. Sotva jsem se ale dal do pohybu, kroky se mi opět přilepily na paty. Bedlivě jsem naslouchal jemnému cupitání a zřetelně přitom slyšel podrážky cizích bot.
Začala se nade mnou naklánět nějaká postava
Jakmile jsem však znovu otočil hlavu, zvuk ustal. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Neměl jsem přitom v sobě špetku alkoholu, jel jsem za Radanou úplně střízlivý. „Co to sakra je?!“ divil jsem se. Hrál jsem si až dosud na tvrďáka, který má pro strach uděláno. Teď jsem však zjistil, jaký jsem vlastně strašpytel. Měl jsem fakt srdce v kalhotách.
Pomalu jsem šel dál, hleděl na silnici a po chvíli si všiml stínu, který se objevil napravo vedle mě. Nějaká postava se ke mně nakláněla, což už bylo na moji nervovou soustavu příliš. Rozběhl jsem se a snažil se neznámým krokům za každou cenu utéct. Chvíli mě ještě pronásledovaly, když jsem ovšem celý zadýchaný asi po kilometru zastavil, abych si odpočinul, kroky za sebou jsem už nezaznamenal. Upocený a unavený jsem se dobelhal k chatě, kde už ve dveřích nervózně postávala Radana. Když viděla, v jakém jsem stavu, zhrozila se.
Líčil jsem jí svoji děsivou příhodu. Po chvilce jsem se trochu uklidnil, z plánovaného romantického večera ovšem sešlo. Povídali jsme si, Radana se mě snažila rozesmát, já měl ale plnou hlavu záhadných kroků. Druhý den jsme šli spolu na autobusovou zastávku po stejné silnici, několikrát jsme si dali přestávku, cesta ovšem probíhala naprosto standardně. Žádné kroky ani zvuky. Byť je pravda, že jsme šli za světla a vozovka byla frekventovanější než během sobotního večera.
Přítelkyně usoudila, že jsem si to celé vymyslel
Radana na mě pak trochu podezíravě koukala. Možná si v duchu říkala, že jsem si vše vymyslel, abych nějak zamaskoval svůj pozdní příchod a že jsem dobrý herec. Já ale dobře vím, co jsem v sobotu viděl. Něco neznámého mě sledovalo a nespustilo z očí.
S Radanou jsme se po dvou letech rozešli a na její chatě jsem od té doby nebyl. Každopádně na tehdejší bizarní zážitek jen tak nezapomenu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
