Facebook
Instagram
Daniela chtěla po partnerovi, aby se trochu věnoval dětem a hrál si s nimi. To se však nestalo. On je vede k hraní her na tabletu a konzoli. S tím ale Daniela nesouhlasí, protože jsou na to ještě malé. S Tomášem se kvůli tomu pohádali.
I když se s partnerem na mnoha věcech shodneme, je něco, na co máme odlišné názory. Nemůžeme se shodnout na tom, jak si hrát s dětmi. Zatímco já uznávám typické hry pro děti, Tomáš (31) jim pořád strká do ruky tablet, telefon a teď začal i s hrami na konzoli. Nedokáže pochopit, že na to děti mají ještě čas.
Partner si neumí hrát s dětmi
Když jsem byla já malá, naši si se mnou hráli různé hry. Vždy úměrné mému věku. Určitě jsem ve čtyřech letech neměla v ruce tablet nebo telefon. A to je to, co mě teď hrozně na Tomášovi štve. Místo toho, aby si s našimi dětmi hrál normálně, strká jim pořád tablet. Syn Hubert (4) je na to podle mě malý. Tomáš s tím začal tak před třemi měsíci.
Já se vrátila k pravidelném cvičení, takže přítel je s dětmi třikrát týdně podvečer sám. Má za úkol udělat s dcerou úkoly, připravit jim jídlo a samozřejmě se dětem adekvátně věnovat. Markétka chodí do první třídy a při dělání úkolů stále potřebuje asistenta. To si ale Tomáš nemyslí. Nechá ji sedět nad sešitem, ať si s tím nějak poradí.
Mezitím sedí s Hubertem u konzole a paří hru, která je pro dětí víc než nevhodná. Střílí se v ní, porušuje se zákon a mě to vadí. Tomáš si to ale vždy umí obhájit. „Procvičuje tím kognitivní funkce," řekne a je vymalováno. Jsem schopna se kvůli tomu pohádat. „Myslím, že na střílečky má vážně čas. Jsou mu čtyři," zdůrazňuji velmi často.
Partner tráví čas s dětmi u konzole
Jenže Tomáš mi řekl, že když jsem pryč a děti má na starosti on, je na něm, jak je zabaví. A na to se blbě reaguje. Já chci chodit cvičit a mít čas na sebe, takže podle všeho musím mlčet. Když mi Markéta vypráví, že dělá úkoly sama, a pak visí na tabletu až do mého příchodu, jsem vzteky bez sebe. Ona mi ale řekne: „Mami, mě to nevadí, já koukám na videa." A je vlastně spokojená.
Když jsem s dětmi já, hrajeme pexeso nebo Člověče nezlob se. S Hubertem se snažím hodně stříhat a malovat, protože ta jemná motorika ho ještě zlobí. Děti si na tablety ani nevzpomenou a já z toho mám radost. Jenže pak přijde zase den, kdy s nimi má být Tomáš sám a všechno je ztraceno.
Nedávno to u nás vygradovalo, protože neudělali nic z toho, co měli. Nebyla hotová večeře pro děti a úkoly ležely ladem. Všechny tři jsem našla u konzole, jak vesele hrají a povinností jim nic neříkají. Pustila jsem se do nich. „Už toho mám dost! Koukejte to vypnout a začít něco dělat," zařvala jsem. „Mami, my to jenom dohrajeme," odsekla dcera.
Raději sedím doma a hraji si s dětmi
„Ne, hned to vypněte," stoupla jsem si jim na záda. Tomáš se tvářil tak, jako kdyby provedla bůh ví co. Dcera šla naštvaně dělat úkoly a Hubert mi řekl, že jsem zlá máma. To mě rozpálilo do běla. „Odteď zakazuji tablety, telefony a konzoli!" Ale Tomáš se mi vysmál.
„Buď si budeš chodit cvičit a já si s dětmi budu dělat, co chci, nebo seď doma a hraj si s nimi ty," dal mi ultimátum. To jsem fakt nečekala. Vzhledem k tomu, jak moc mi to vadí, sekla jsem s cvičením. Místo toho cvičím doma s dětmi a ty jsou moc nadšené. Tohle Tomášovi prostě nemohlo projít!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
