Facebook
Instagram
Daniela se kamarádila s Honzou víc než deset let. Jeho city se ale vyvinuly jiným směrem a dal jí to najevo dost razantním způsobem. Došlo nejen na facku, ale zřejmě i na konec kamarádství.
Na Honzu (33) jsem nesmírně naštvaná. Známe se tolik let... Měl se mi svěřit, že ke mně něco cítí. Dostat od něj pusu bylo pro mě příliš šokující a momentálně vůbec nemám chuť ho vidět. Někdo by asi čekal happy end jako ve filmu, ale život je někdy drsnější.
Vždy jsem se na něj mohla spolehnout
S Honzou jsme se přátelili přes deset let. Viděl mě ve všech možných situacích - v slzách po rozchodu, pozvracenou po pařbě, v pyžamu u něho na návštěvě, kde jsem přespávala jako u kámošky. Mohla jsem mu říct cokoliv a stejně tak se mohl on spolehnout na mě.
Nebylo nic, v čem bychom si nepomohli, snad až na jedno nevyřčené pravidlo, nic jsme spolu samozřejmě neměli. Náš vztah byl čistě přátelský, alespoň z mojí strany. Honza pak všechno pokazil. Byli jsme zrovna oba single a on využil příležitost, což beru jako zradu.
Vyprávěla jsem mu, jak jsem osamělá a že jsem vděčná za naše kamarádství. Zrovna jsme mířili na oslavu narozenin naší kamarádky. Najednou se ke mně přiblížil a políbil mě. Ucukla jsem a chvíli čekala, že si ze mě vystřelil, ačkoliv by to nebyl zrovna ten nejpovedenější vtípek.
Začal mi vyznávat lásku
„Dančo, já tě strašně miluju, už dlouho ti to chci říct!“ vypadlo z něj. „Ne! Už buď zticha! Proč to děláš? Všechno kazíš!“ zvýšila jsem hlas. Pokusil se mě políbit znovu, jako by mě tou pusou měl nějak přimět změnit názor. Mně ale nebušilo srdce vzrušením, jako spíš odporem z té situace. Nebylo z ní úniku. Vrazila jsem mu facku a odešla.
Honza mi denně psal, že se mi moc omlouvá. Pak vzal dokonce všechno zpět a přemlouval mě, abychom byli znovu kamarádi. Jenže já už to nedokážu. Zcela jsem na Honzu i náš vztah změnila názor. Byl to pro mě muž, o kterého se můžu opřít jako o bratra. Někdo, kdo tu pro mě bude pořád, před kým si nemusím na nic hrát.
On ale zneužil naší blízkosti a neukočíroval svoje choutky. Přijde mi to podlé. Ještě bych pochopila, kdyby si se mnou promluvil o tom, že ke mně něco cítí. Vysvětlila bych mu, že z toho nic nebude. Ale po jeho zoufalých vlhkých polibcích si připadám zneužitá...
Vídáme se, ale už mu nemůžu věřit
Po dlouhém zvažování jsem svolila k tomu, že se opět setkáme. Nechtěla jsem zahodit všechny ty roky, co jsme spolu prožili. Seděli jsme na pivu a atmosféra by se dala krájet. Už mezi námi nebyla ta uvolněná pohoda, na kterou jsem se vždy těšila. Byla to křeč.
Netuším, zda Honza stále doufá v něco víc. Nechci to vědět. Vídáme se mnohem méně, rozhodně už bych u něj nepřespala. A dávám si pozor na dotyky nebo náklonnost, zkrátka cokoliv, co by mu dávalo falešnou naději. Kamarádka mi radila, ať to s Honzou zkusím. Asi by nám všichni fandili, ale já nemám zájem.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
