Facebook
Instagram
Daniela žila čtyři roky v jedné domácnosti se svým přítelem Jindrou. Bohužel jejich vztah po čase nebyl takový, jaký si představovala, a i když se snažila o nápravu, nešlo to a rozhodla se ho opustit. Jindra se ale rozchodu zhostil po svém a na rozloučenou jí dal velmi netradiční dárek.
Vzpomínám si, že když jsme po roce vztahu s Jindrou měli první velkou krizi, říkala jsem si, že zatnu zuby a nikdy ho neopustím. Celá rodina si myslela, že jsme pro sebe jako stvoření a já nechtěla být ta, která to zničí. Jenže ono to prostě čím dál víc nefungovalo.
Bylo to čím dál horší
Při jedné hádce na mě Jindra křičel, že už je na mě alergický. Že za všechno špatné v našem vztahu můžu jen já, on dělá totiž všechno dobře. Nikdy mě při hádce nepustil ke slovu a když jsem se snažila hájit, dokonce mě chytil za pusu a přikryl ji.
Pamatuji si, že když jsme spolu byli zhruba třetí rok, měli jsme jeden obzvlášť dramatický večer. Jindra po mně ve vzteku hodil flašku s vodou a já na poslední chvíli uhnula. Ve zdi byla potom pěkná rýha jako památka na ten krásný vztah, o kterém jsem si myslela, že vydrží navěky. Když si uvědomil, že to přehnal a šel ke mně, vzala jsem kolečkové křeslo a rozjela ho proti němu, aby se nepřiblížil. V tu chvíli na mě začal řvát: „Chceš mě snad zabít?!“ Bylo toho už moc. Každý den jsem přemýšlela, kdy ho opustit. Potřebovala jsem si nejdřív najít nový byt. Mezitím jsem spávala už jen v obýváku a s Jindrou se vídala sporadicky.
Konečně jsem se osvobodila
Moje kamarádka měla kulaté narozeniny a já se rozhodla, že si vyjedeme s celou naší partou na Moravu a pořádně to oslavíme. Hledala jsem ubytování a psala detaily všem kamarádům. Oslava byla super, po dlouhé době jsem se uvolnila a domů přijela v dobré náladě. Jindra radost neměl. Osočoval mě, že jsem byla s jiným mužem. Zhruba za týden jsem si konečně našla nový byt a oznámila jsem mu, že od něj odcházím a budu se na konci měsíce stěhovat. Jindra to obrečel, prosil, ať mu dám další šanci, ale já byla neoblomná.
Úhledně zabalené překvapení
V den stěhování mi pomáhaly kamarádky a když jsem se vrátila naposledy do bytu, abych si vzala poslední věci a odevzdala klíče, Jindra přede mě položil zabalený dárek s mašlí. Vůbec jsem nechápala, co to má být. Rozbalila jsem ho. Uvnitř byla kniha bez názvu. Otevřela jsem ji a nestačila se divit. Jindra vlezl do mého počítače a celou historii si uložil na disk, nechal ji vytisknout a svázat do knižní vazby. Všechny věci, o kterých byl přesvědčený, že to jsou důkazy o mé nevěře, žlutě zvýraznil.
Začal na mě křičet, že ví, že mám někoho z Moravy, protože jsem si vyhledávala na mapách adresu. Měl tam seznam mužských jmen, se kterými jsem si psala na Facebooku, což byli ti kamarádi, které jsem zvala na oslavu. Ať už jsem hledala byty, nové prádlo nebo články o vztazích, všechno bylo pro něj důkaz. Řekla jsem mu, že je blázen a tímto mi dokázal, že kdybych s ním zůstala, čekalo by mě peklo.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
