Darja si koupila starší byt v oprýskaném domě. I když nevypadal vábně, cítila se v něm dobře. Velmi rychle ovšem pochopila, že v něm není sama. Vypadávající pojistky, potoky vody či noční kroky, to vše jí prozradilo, že žije s duchem.
Zhruba před rokem jsem se nastěhovala do staršího bytu v Ostravě. Jednalo se podkrovní byt v domě, který byl podle všeho přes 150 let starý. Vždycky se mi líbily omšelé a minulostí poznamenané stavby. Můj byt v sobě skrývá ale něco víc než jen letitý nábytek.
Koupila jsem si byt ve starém domě
Byt, od kterého jsem nakonec převzala klíče, byl jeden z posledních, na který jsem se šla v rámci prohlídek podívat. I když se nacházel v oprýskaném domě, který na první pohled nepůsobil vábně, něčím mě zaujal. Bytem se linula prazvláštní energie, která mi dělala dobře. Předem jsem věděla, že pokud ho koupím, čekají mě velké úpravy.
Majitel mě ujišťoval, že nebudu litovat, a popřál mi spokojené bydlení. Prvních několik týdnů jsem se v bytě cítila dobře. Občas sice vypadly pojistky nebo zateklo oknem, vše se ale dalo vyřešit opravou. Jako první jsem si chtěla byt vymalovat. Na vlastní triko jsem si koupila barvy, štětce a jednoho sobotního odpoledne se pustila do díla.
Byt má dvě místnosti, takže to bylo za víkend hotové. Čekala jsem, až barva zaschne, a poté si chtěla dovnitř nastěhovat svůj vlastní nábytek. Ten původní jsem hodlala vyhodit. Když jsem se ale po víkendu vrátila z práce, čekal mě šok. Vymalované zdi byly znovu ošklivě oprýskané, jako bych je nikdy nenatřela.
V bytě je někdo další
Sáhla jsem na stěny prstem a skutečně, po barvě ani stopy. Nikdy jsem nic takového nezažila, takže mě to vykolejilo. O týden později začalo zatékat střešním oknem. Zavolala jsem si řemeslníka, který mě ale ujistil, že okno dobře těsní a nemá jím kudy zatékat. To už na mě bylo trochu moc.
Nejdivnější je, že oknem teče voda, i když venku neprší. Nejednou jsem měla v bytě potopu. Naučila jsem se dávat pod okno kýble, čímž eliminuji škody. Kdy mi došlo, že je v tom víc než shoda náhod, bylo, když jsem každou noc začala slýchat kroky. Přecházejí z obýváku do ložnice, na chvíli se zastaví u mé postele a pak jdou zpět. Vždy ve stejný čas 3:33.
Nikdy ale nevidím, komu patří. Vím, že nejde o zloděje. Myslím si, že je to duch někoho, kdo v bytě kdysi žil. Zatékající okno, ty vymalované stěny, vypadávající pojistky, to všechno má být pro mě nějakým znamením. Cítím, že se duch snaží komunikovat. Nepoznám však, co přesně chce.
Věřím, že se s duchem domluvíme
Možná se mě z bytu snaží dostat. Možná má jen strach, že se ho chci zbavit já. Jedno je jisté. Já z bytu neodejdu. Jsem v něm až na ty divnosti spokojená. Necítím strach ani potřebu utéct. A tak jsem požádala známou, která se zabývá duchovnem, aby můj byt vyčistila.
Ona mě však od toho odradila. Duch je podle všeho hodný a skutečně chce jediné - aby v bytě mohl nadále přežívat. Když mě nechá vymalovat a vyhodit ten starý nábytek, nemám s tím problém. Teď jen najít způsob, jak mu to sdělit tak, aby mi věřil a nechal mě žít. Vzhledem k tomu, že nikam nespěchám, nemusím na něj tlačit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.