Facebook
Instagram
Izabela si po rozchodu musela rychle najít nové bydlení. Vzala první byt, který se jí namanul. To, že to nebyla šťastná volba, zjistila velmi rychle. V bytě se jí samovolně přemisťují věci. Myslela si, že to dělá domácí. Pak jí ale kamarádka prozradila o bytě něco, co ji rozhodilo.
Ze dne na den jsem si musela najít nové bydlení. Tlačil mě čas, takže jsem vzala první byt, který mi přišel do cesty. Jak se ukázalo, nebyla to tak zcela šťastná volba. V tom bytě se totiž samovolně přemisťují věci.
Nastěhovala jsem se do ponurého bytu
Po pěti letech vztahu jsme se s přítelem rozešli. Vzhledem k tomu, že byt, ve kterém jsme bydleli, patří jemu, musela jsem jednat. Kamarádka mi pomohla s hledáním nového útočiště. Na sehnání nového bytu jsem neměla moc času. Když mi Hanka zavolala, že jeden našla, už předem jsem věděla, že ho musím vzít.
Když jsem do něj vstoupila, chtělo se mi brečet. Byl to starší byt. Vůbec se mi nelíbil, ale neměla jsem na vybranou. Nejhorší byla asi ta tma, dvě menší okna dovnitř vůbec nepustila denní světlo. Tak jsem to vyřešila několika lampičkami a svíčkami.
Těsně po nastěhování jsem si všimla, že se mi přesouvají věci. Třeba rozečtená knížka byla najednou jinde. Jeden večer jsem ji nechala na nočním stolku, ale po příchodu z práce byla na kuchyňské lince. To bych v životě neudělala, mám ke knížkám úctu.
V bytě se mi přemisťují věci
V koupelně, kde jsem měla na poličce vyskládanou kosmetiku, došlo také k přesunu. Všechny věci, které byly napravo, se octly nalevo. Napadlo mě, že mi tam chodí šmejdit domácí. Jenže když jsem si uvědomila, že je to starší pán o holi, který se sotva sune, musela jsem ho vyloučit.
Když jsem to říkala mamce, označila mě za roztěkanou po rozchodu s Viktorem a nedávala tomu žádnou váhu. V bytě ale bydlím sama, klíče mám jen já a domácí. Věřím, že si svůj čas nekrátí tím, že mi přemisťuje věci. Pak si ale musím položit otázku, kdo to dělá...
Začínám se přiklánět k tomu, co tvrdí Hanka. „Podle mě je to duch," řekla na rovinu. „Já jsem ti totiž neřekla, že v tom bytě kdysi zemřela jedna žena," poodkryla minulost bytu. „A jak umřela?" zajímalo mě. „Prý se oběsila. S domácím jsme se domluvili, že ti to nebudeme říkat, ale něco mi prozradil," řekla tajemně. „Prý v tom bytě nikdo dlouho nevydrží, právě proto, že v něm asi straší," řekla naprosto vážně.
Musím nad duchem vyhrát
„V mém bytě straší? Tak to si mě pobavila," vysmála jsem se jí. Nicméně někde hodně hluboko jsem tušila, že se to děje a může to být i můj případ. Potvrdil mi to nedávný vzkaz. Po příchodu z práce jsem se chtěla naložit do vany a vstřebat náročný den. Když jsem však na zrcadle viděla nápis rtěnkou, zatrnulo mi. Stálo tam jenom jedno slovo: „Odejdi."
Já osobně o nadpřirozených či tajemných věcech moc nevím. Nikdo z rodiny mi nezemřel, nikdy jsem se s duchem nesetkala. Toto je moje první zkušenost. A možná zlomím prokletí, protože já se z bytu nehnu. Ukážu tomu duchovi, že se ho nebojím a že se nenechám vyštvat jen tak. A mám pocit, že to funguje. Čím méně se bojím, tím větší mám nad ním moc. Dokonce mám pocit, že slábne a do bytu jde i více světla. Stačí vydržet a myslím, že to vzdá. A pokud ne, můžu aspoň všude říkat, že žiji s duchem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
