Facebook
Instagram
Dominik nám povyprávěl svůj pohled na vztah, který má s Tamarou. Je to skvělá ženská, kterou má vážně rád. Vadí mu jen jedna věc. Do vztahu přišla s tříletým psem Samem. A ten je pro Dominika trnem v oku. Nejenže chodí všude s nimi, ale u božské Tamary je i na prvním místě.
Co když má toho psa raději než mě? To je otázka, kterou si kladu poslední měsíce. Mám naprosto báječnou přítelkyni. Tamara (25) ale do vztahu nepřišla sama. Po jejím boku je stále tříletý pes Sam. Ze začátku mi nevadil, ale teď mu nemůžu přijít na jméno.
V parku jsem poznal skvělou ženskou
Dalo by se říct, že Tamaru jsem poznal právě díky jejímu psovi. Loni jsem si jednoho letního dne zkracoval cestu z práce. Vzal jsem to přes svůj oblíbený park a užíval si krásný slunný den. Vtom na mě začal skákat malý chlupatý pes s klackem v hubě. „Same, nech pána," ozývalo se kdesi zdáli.
„Moc se omlouvám, asi si vás s někým spletl," pronesla krásná blondýna. Vyndal jsem si sluchátka z uší a dal se s ní do řeči. Část cesty šli se mnou a já na ní mohl oči nechat. Její sportovní postava byla pastva pro oči. Risknul jsem to a před rozloučením jsem ji pozval na večeři. Nadšeně souhlasila a napsala mi své telefonní číslo. Já šel domů s hlavou v oblacích.
Když jsme se večer sešli, trochu mě rozladilo, že přišla i se Samem. „Snad to nevadí, nechci ho nechávat doma samotného," řekla a pes na souhlas štěknul. Museli jsme tedy najít podnik, kde psí přítomnost nebude vadit. Nakonec jsme skončili na letní zahrádce. Sam si přišel na svoje. Celou dobu štěkal na kolemjdoucí psy. Tamara ho ale neuklidnila a dělala, že to neslyší. Když si však odmyslím toho psa, rande se náramně povedlo.
Žárlím na jejího psa
Začali jsme se scházet pravidelně. Vždycky ale za přítomnosti psa. Ať už jsme se jeli koupat, nebo se vydali na brusle, vždycky nám dělal garde ten pes. Jakmile jsem navrhnul aktivitu, která není vhodná pro psy, byla Tamara smutná. Kino, divadlo, muzeum, nic z toho nepřicházelo v úvahu.
Abych tomu lépe rozuměl, tak mi Tamara povyprávěla Samovu minulost. „Je to pes ze špatných podmínek. Původní majitelé ho pořád zavírali do kotce a on byl sám. Takže když to jde, beru ho všude s sebou," vysvětlila mi a já pochopil, že ho má vážně ráda. Vlastně jsem se začal obávat, že víc než mě.
Pes nám asistuje i v ložnici a ve vaně. A mně to začíná lézt na nervy. Ten jeho zvědavý pohled mě pronásleduje na každém rohu. Vadí mi i to, jak ho Tamara vítá. Bere ho do náruče, pusinkuje a šišlá na něj. Mě takhle vřele snad ještě nepřivítala. Hájí se, že nejsem malý kluk. A už mě nařkla z toho, že na psa žárlím. A asi má pravdu.
Nikdy nebudu na prvním místě
Totálně mě vykolejilo, že mu nedávno udělala psí oslavu. Měl slavit třetí narozeniny. Tamara mu upekla psí dort, pozvala své rodiče a dvě kamarádky. Každý přinesl malý dárek a tomu čoklovi poblahopřál. Když jsem to celé mlčky pozoroval, došlo mi, že u ní nikdy nebudu na prvním místě. Možná v den, kdy ten pes zdechne.
Určitě vám teď zním jak necita, který nemá rád zvířata. Opak je pravdou. Jen si myslím, že všechno má svoje meze. A Tamara je v mých očích překračuje. Vím ale, že nemá smysl s tím čtyřnohým ořechem soupeřit. Ona ho miluje a dokud žije, budu vždycky ten druhý. Otázkou je, jestli to moje mužské ego vydrží.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
