Emílie (24): Od začátku jsem věděla, že v našem domě nejsme sami. Duch malého chlapce potřeboval pomoc

Emílie (24): Od začátku jsem věděla, že v našem domě nejsme sami. Duch malého chlapce potřeboval pomoc
Zdroj: Unsplash
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Emílie cítila v jejich domě přítomnost někoho dalšího. I když to její přítel trochu zpochybňoval, nemýlila se. Vše začalo kroky na půdě. Jednoho dne konečně ducha spatřila. Byl to malý chlapec, který v domě tragicky zahynul. Emílie mu pomohla najít věčný klid.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 13. května 2022

Po nastěhování do staršího domečku jsem velmi rychle zjistila, že v něm s přítelem nejsme tak zcela sami. Nejprve jsem ducha jen slyšela, později jsem ho dokonce i spatřila. Místo toho, abych se ho snažila zbavit, hledala jsem způsob, jak mu pomoci najít cestu za věčným klidem. Myslím si, že se to podařilo.

Julie (19): V noci jsem ukradla svíčku z dětského hrobu. Velmi rychle jsem zjistila, jaká to byla chyba
Mohlo by Vás zajímat:

Julie (19): V noci jsem ukradla svíčku z dětského hrobu. Velmi rychle jsem zjistila, jaká to byla chyba

V novém domě jsem cítila špatnou energii

Sháněli jsme s přítelem Arturem (29) domeček, protože společné bydlení s jeho matkou nedělalo dobrotu. Vzhledem k financím jsme si nemohli příliš vybírat. Artur našel jeden starší domek pár kilometrů za městem. I když si žádal několik rychlých oprav, dalo se v něm hned bydlet. To, že z něj nemám dobrý pocit, jsem si nechávala pro sebe.

Sotva jsem poprvé vzala za kliku, ucítila jsem příval špatné energie. Jako kdyby mnou projela zima a smutek. První dny jsem se snažila najít příčinu toho, proč se v domě necítím dobře. Odpovědi na sebe nenechaly dlouho čekat. Zhruba pátou noc od našeho nastěhování jsem zaslechla kroky z půdy. Neslyšela jsem je sama, ale Artur tvrdil, že to jsou myši.

Mě se to příliš nezdálo. Zvuk působil jako kroky dítěte, které pobíhá sem a tam. Těžko jsem se o tom s přítelem mohla bavit, ale byla jsem přesvědčena, že je v tom něco víc. Několik nocí po sobě jsem poslouchala, co se děje na půdě a přemýšlela, co to může být. Po čase se k tomu přidalo neustávající bouchání na dveře.

Hedvika (21): Babička měla v domě zlého ducha. Šokovalo mě zjištění, kdo by to mohl být
Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (21): Babička měla v domě zlého ducha. Šokovalo mě zjištění, kdo by to mohl být

Spatřila jsem ducha malého chlapce

Čím dál víc jsem si byla jistá, že je v domě duch. Měla jsem pocit, že se mi snaží dát najevo, že tam je. Když jsem byla doma v noci sama, z ničeho zhasnuly všechny žárovky. Nejprve třikrát problikly a byla tma. Po chvíli se zase rozsvítily. Cítila jsem strach, ale byla jsem také dychtivá zjistit, kdo to je.

Zhruba po měsíci jsem ducha spatřila. Nejprve jako mihotavý stín. Hned jsem poznala, že se jedná o dětskou postavu. Duch byl plachý a přímého kontaktu se mnou se bál. Den po dni ale ke mně přicházel blíž a blíž. Jednoho dne byl tak blízko, že jsem mu viděla do mlhavé tváře. Byl to malý vystrašený chlapec.

A pak promluvil. „Já jsem tady uhořel,“ pronesl smutně. Absolutně jsem nevěděla, jak na to reagovat. Vůbec to vědomí, že duchové existují… A ještě se se mnou snaží domluvit? To jsem musela chvílí vstřebávat. Chlapec mě vyhledával každý den. Postupně jsem se dozvěděla, jak to celé bylo. V ten den, kdy v domě začalo hořet, v něm byl sám.

Silvie (57): Někdy je lepší duchy nevyhánět, ale snažit se s nimi vyjít. Nám s manželem se to podařilo
Mohlo by Vás zajímat:

Silvie (57): Někdy je lepší duchy nevyhánět, ale snažit se s nimi vyjít. Nám s manželem se to podařilo

Pomohla jsem mu najít věčný klid

Rodiče se akorát vraceli z práce a jemu neměl kdo pomoct. I když dům nelehl popelem, oheň napáchal veliké škody. Chlapec mě zavedl do pokoje, kde zůstal uvězněný. „Tady jsem vyryl datum, kdy jsem zemřel,“ špitl. Zadívala jsem se na zeď. Stalo se to před pěti lety.

Půl roku jsem s chlapcem komunikovala a pomáhala mu najít klid. Jednoho dne stál v okně a vesele se usmíval. „Děkuji ti za všechno. Teď už můžu jít,“ řekl a skočil do prázdna. Později jsem dohledávala informace o tom, co se v domě skutečně stalo. Když jsem našla datum požáru, sedělo s tím, které mi chlapec ukazoval. Jsem ráda, že jsem mu pomohla odejít z tohoto světa a najít klid.

Další příběhy ze života →

Artur (18): Stal jsem se médiem a viděl něco neuvěřitelného. Teď už vím, že duchové existují
Mohlo by Vás zajímat:

Artur (18): Stal jsem se médiem a viděl něco neuvěřitelného. Teď už vím, že duchové existují

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články