Helena (32): V strýcově domě uprostřed lesů se mi děly děsivé věci. Po pěti dnech jsem odtud musela utéct

I když jsem strýce Viktora neměla moc v lásce, byla jsem jediná, kdo se mohl postarat o jeho pozůstalost. Týden, který jsem strávila v jeho domě, teď toužím vymazat z paměti. Vím zcela jistě, že jsem tam nebyla sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Bernardeta (26): V domě mých rodičů straší, ale jsem jediná, kdo si to myslí

Zdědila jsem dům po zlém strýci

Když mi loni začátkem jara volala starší žena se slovy, že strýc Viktor zemřel, nic jsem necítila. Ovšem vzhledem k tomu, že jsem byla jediná pozůstalá, tušila jsem, že budu muset řešit dědictví. Nemýlila jsem se a pár týdnů po jeho smrti mě kontaktovala notářka. Dostavila jsem se do její kanceláře a bez většího nadšení dědictví přijala.

Strýc měl starší zchátralý dům v lesích Šumavy a pár tisícovek na účtu. Nemám na něj dobré vzpomínky. Pamatuji si ho jako zlého a pomstychtivého chlapa. Moji maminku celý život terorizoval a neměl ji rád. Mezi nimi se nedalo mluvit o sourozenecké lásce. Spíše nevraživosti a pomstě.

Když bylo dědictví uzavřené, rozhodla jsem se, že se do jeho domu vydám. Chtěla jsem ho vyklidit a dát k prodeji. Vzala jsem si týden volna a vyrazila na Šumavu. Už když jsem k domu přicházela, padla na mě špatná nálada. Rozmlácená okna, opadaná omítka a všude špína. Podle všeho strýc obýval jednu místnost v dolním patře. Zbytek domu si žil vlastním životem.

Mohlo by Vás zajímat:

Evžen (46): Smáli jsme se manželčinu strýci, že v jeho domě straší. To jsme neměli dělat

Dům se přede mnou zamknul

Měla jsem s sebou spacák a dvě deky. První noc jsem si ustlala na zemi a doufala, že nezmrznu. Kolem jedné ráno mě vzbudily rány. I když bylo bezvětří, okenice mlátily do domu. Ač nerada, vstala jsem a šla je zavřít. Sotva jsem se znovu zachumlala do spacáku, začalo to celé nanovo.

Druhý den ráno jsem se pustila do práce. Probírala jsem se starým harampádím, většina věcí byla na vyhození. Staré knihy, různé porcelánové cetky a sošky. To všechno jsem naházela do pytle a měla v plánu to vyhodit. Během dne na pár chvil vysvitlo sluníčko, a tak jsem šla na terasu, sedla si na dřevěnou židli a odpočívala.

Pak jsem slyšela, jak cvakl zámek. Hbitě jsem vstala a vzala za kliku. Vstupní dveře do domu byly zamčené. Lomcovala jsem jimi v marné snaze je otevřít. Telefon jsem měla samozřejmě uvnitř a nejbližší soused byl tři kilometry daleko. Nechtěla jsem zůstat venku, a tak jsem do domu vlezla jedním rozbitým oknem. Šla jsem hned ke dveřím a zjišťovala, jak se zamkly. Najednou šly ale otevřít a mně to přestávalo dávat smysl.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdislava (62): V domě po tchánovi straší. Až když jsem našla jeho deník, zjistila jsem proč

Byla jsem v domě nevítaným hostem

Hned jsem volala manželovi, abych mu řekla, co se v domě děje. Smál se, že v něm asi straší. Byť to byl z jeho strany vtip, já tomu začínala věřit. Třetí den jsem pro změnu bojovala se žárovkami. Kdykoliv jsem si chtěla rozsvítit, vypadl proud. Než jsem došla k pojistkám, všude se světla najednou rozsvítila. Bylo to hra na kočku a na myš.

Navíc jsem se celé dny cítila psychicky velmi špatně. Napadaly mě chmurné myšlenky, jako bych trpěla depresí. Pátý den jsem byla tak vyřízená, že jsem se rozhodla z domu odjet.  Věci, které jsem plánovala vyhodit, byly rozházené po místnosti. V tu chvíli mi došlo, že v domě nejsem nevítaná. Když jsem se naposledy za stavením ohlédla, v jednom z oken jsem viděla postavu. I na dálku jsem jasně poznala, že je to strýc. Od té doby jsem se do domu neodvážila. Bojím se, co by se mohlo stát.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (22): Nikdy mi nevadilo, že náš dům leží vedle hřbitova. Dokud nás nezačal navštěvovat jeden zemřelý

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.