Ivana (49): Po nedávné události už nedůvěřuji svým smyslům. Spatřila jsem na ulici něco nemyslitelného

Se Soňou (49) jsem kamarádila už od základky. Ke studiu jsme si vybraly stejnou střední školu a seděly spolu v lavici. Spoustu času jsme trávily i po vyučování a naše přátelské pouto se nepřerušilo ani po maturitě, i když se každá z nás vydala jiným směrem.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (26): Z dědovy smrti jsem se nemohla vzpamatovat. Můj pes však vysílá signály, že mi je pořád nablízku

Smrt nejlepší kamarádky mnou otřásla

V kontaktu jsme však zůstaly dál. Vzájemně jsme si svědčily na svatbě, dobře si rozuměly i naše rodiny a v létě jsme často vyrážely na společnou dovolenou. Považovala jsem Soňu za svoji sestru, i proto mě její náhlá smrt tolik ranila.

Ve středu ráno, v den jejího skonu, jsem s ní přitom ještě telefonicky mluvila. Byla v dobrém rozmaru a neustále vtipkovala. Poté jsme probíraly plány na víkend. Domluvily jsme se, že si v sobotu uděláme dámskou jízdu a pojedeme na výlet na Karlštejn. Bylo to bohužel to poslední, co mi kdy řekla. Večer mi volal její syn Marek a zlomeným hlasem mi oznámil, že maminka před hodinou zkolabovala a při převozu do nemocnice zemřela.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Doufala jsem, že to je jen hodně blbý žert. Jenže nebyl. Nedokážu popsat svoje bezprostřední pocity. Ze šoku jsem se ale vzpamatovávala velmi dlouho a vypořádat se s kamarádčiným odchodem pořád nedokážu. Cítím se, jako bych ztratila sourozence. Prostě hrůza.

Je to už rok, co Soňa odešla z tohoto světa, přesto se mi o ní velmi často zdá. Nedávno navíc došlo k události, kterou si nedovedu vysvětlit.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (65): Po manželově smrti jsem našla za dveřmi divného psa. Dnes děkuji tomu, kdo mi ho seslal

Zemřelou kamarádku jsem viděla na ulici

Měla jsem namířeno do supermarketu, jenž se nachází asi půl kilometru od mého domu. Stála jsem na křižovatce a čekala na zelenou, abych přešla na druhou stranu. Pozorovala jsem dopravu, dívala se doleva, doprava, když vtom vidím dav lidí, který se shromáždil na jiné křižovatce asi dvacet metrů ode mě. Zadívala se tam a spatřila Soňu. Vím, že je to naprosto absurdní, ale já jsem opravdu přesvědčená, že to byla ona. Párkrát se i zadívala mým směrem, dokonce mi zamávala.

Změnila jsem plány a místo do krámu odbočila za ní. Byla jsem úplně mimo. Když jsem se k ní přiblížila na vzdálenost asi deseti metrů a chystala se na ni zakřičet, najednou někam zmizela. Jako by se propadla do země. Neuvěřitelné! „Kde je?“ mumlala jsem si v duchu. Dívala jsem se na všechny strany, ale Soňa nikde.

Nechápala jsem vůbec nic a v hlavě mám bramboračku dodnes. Zjevil se mi snad její duch, nebo koho jsem to před pár dny viděla? Denně teď chodím do obchodu stejnou cestou a koukám na křižovatku, jestli tam Soňu znovu neuvidím. Zatím ale marně…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (48): Sousedka pro mě byla jako vlastní babička. Po její smrti jsem prožila věc, která mě vyděsila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.