Facebook
Instagram
Jindřiška měla vždycky slabost pro starší muže. Když jí jednoho takového osud přihrál, byla šťastná. Až časem se ukázalo, že její nový přítel má sklony k jistým nezvyklostem. Vyžadoval po ní, aby mu jednou týdně vykala a říkala mu pane. Teď ji požádal o ruku a po svatbě vyžaduje vykání. Přistoupí na to?
Vždycky se mi líbili starší muži. Šlo i o to, že jsem si s nimi více rozuměla. Když jsem poznala Samuela (40) cítila jsem, že by mohl být tím, koho hledám. Naštěstí naše sympatie byly oboustranné.
Neděle trochu jinak
Neřešil všední starosti. Jeho zájmem bylo umění. Velmi se zajímal i o historii hradů a zámků. Každá taková prohlídka, kterou jsem s ním absolvovala, byla prostě úžasná. Měl veliký přehled a měl mě co naučit. Já mu na oplátku nabízela trochu svého mládí a snažila se, aby se čas od času uvolnil.
Moc se mi to nedařilo, protože měl své zvyky a přes ně nejel vlak. Neodradilo mě to, protože to dávalo smysl. Nebyl totiž jako moji vrstevníci, kteří měnili názor po týdnech. Byla jsem do něj po uši zamilovaná. V posteli to bylo velmi procítěné milování. Uspokojoval mě ve všech směrech.
Po roce našeho oťukávaní přišel s návrhem, že bych mu mohla každou neděli vykat a říkat pane. Vyprskla jsem smíchy jako nějaká puberťačka. „Proč jako?“ ptala jsem se zvědavě. Nechtěl nic vysvětlovat, jen mi řekl: „Neboj, bude se ti to líbit.“ Koneckonců, šlo o jeden den v týdnu a bude to zase něco nového.
Požádal mě o ruku
Nešlo mi to přes pusu. Celý týden jsem mu tykala a říkala jménem. V neděli jsem musela přepnout a celý den vykat a oslovovat ho „pane“. Co bylo ale ještě horší? Když jsem mu omylem tykala, naštval se. Musela jsem ho odprosit. Najednou jsem začala neděle nesnášet. Nic jsem v tom neviděla a přišlo mi to ujeté.
Navíc jsem měla pocit, že to uměle tvoří hádky a neshody. On na tom trval a já jsem se kousla a plnila to. Nejhorší to bylo třeba v obchodě nebo na nějaké návštěvě. Moje matka z toho byla úplně na větvi a na rovinu mi řekla, že je to divné a ať to nedělám. Měla pravdu a já se rozhodla, že s tím skončím.
Když jsem to Samuelovi řekla, usmál se a řekl: „To je ale trénink na to, co se bude dít po svatbě.“ Vytáhl prstýnek, klekl si na zem a požádal mě o ruku slovy: „Vezmeš si mě a budeš mojí královnou?“ Vše zlé jsem zapomněla a řekla (nebo spíš zapištěla): „Ano, můj pane!“ Byla totiž neděle.
Podivný svatební slib
Doufala jsem, že to byl jen vtip a po svatbě si budeme dále tykat. Téma jsem znovu otevřela, ale z odpovědi jsem nadšená nebyla. Trvá na tom, že až se z nás stanou manželé, budeme si vykat. I on mně, aby mezi námi byla rovnocennost. Dokonce se přiznal, že čas, kdy si tykáme, je pro něj utrpením.
Jen to na mě nemohl vybalit na začátku vztahu, protože bych zcela jistě utekla. To má asi pravdu. Samuel je velmi zajímavý člověk, ale představa, že svému manželovi budu po zbytek života vykat a říkat mu pane, mi přijde víc než ujetá. Musím se rozhodnout, protože svatba bude už za tři měsíce a já nevím, zdali to dám. Svatební slib nás obou má v sobě totiž zmínku právě i o tom, jak se budeme po svatbě oslovovat. Slib by se porušit neměl, že?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
