Jitka (34): Manžel chodí každý den do hospody. Je mu úplně buřt, že máme doma malé dítě

Nemohla jsem se dočkat, až se nám narodí syn a my konečně budeme rodina. Malému Jendovi jsou dva roky, ale svého otce pomalu nezná. Ten má totiž každý den po práci na starosti jediné - vzít kramle a jít s chlapama do hospody. Zkusila jsem všechno možné, abych ho doma udržela, ale nic nezabralo. Zjevně pro něj nejsme tak důležití, jak bychom měli být…

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (35): Otěhotněla jsem s příliš mladým mužem. Místo jednoho dítěte vychovávám dvě

Těšila jsem se na příchod našeho dítěte

Než se malý Honza narodil, všichni říkali: „Teď si ještě užívejte klidu, pak se hodně věcí změní..." Zatímco já jsem z toho měla trochu obavy, můj manžel Vlasta (39) se tomu smál a tvrdil, že se toho zase tak moc nezmění. Jen že už zkrátka budeme tři. Jeho ledový klid mě také uklidňoval.

Přesto jsem se začala připravovat na to, že už nebudu mít tolik svobody. Že nebude možné jít kdykoliv s kamarádkami na skleničku nebo si vyspávat do devíti hodin. Ale nevadilo mi to. Na náš nový přírůstek jsem se neskutečně těšila.

Až do porodu si jel manžel pořád to svoje. Třikrát v týdnu zašel do hospody nebo dal se sousedem pár piv přes plot. Tehdy jsem nic nenamítala, protože jsem chápala, že se potřebuje nějak vyventilovat. I já jsem po práci občas někam zašla, ale je pravdou, že ne tak často.

Mohlo by Vás zajímat:

Majda (35): Manžel nechce sedět doma s dětmi. Chodí si zvesela na pivo, nic jiného ho nezajímá

Manžel si dělá, co chce

Jakmile se Honzík narodil, moje iluze o pomoci od manžela se vytratily. Synovo narození zapíjel skoro 14 dní. Poprvé si ho pořádně pochoval až nějaký šestnáctý den po porodu. Naivně jsem si myslela, že už bude sedět doma a se vším mi pomůže. Bože, jak moc jsem se mýlila. Vlasta si nastavil životní režim, který trvá už dva roky.

První rok to u nás vypadalo tak, že když přišel z práce, byl doma sotva deset minut. Hodil do sebe mnou nachystané jídlo a bral kramle. Vyrazil do nedaleké hospody, kde seděl klidně do desíti hodin. Když přišel, byl tak unavený, že to, že vedle v pokoji brečelo mimino, ho nijak nerozhodilo.

Za těch 12 měsíců si nepamatuji, že by syna třeba vykoupal, přebalil nebo ho vzal jen tak v kočárku ven. Kdykoliv jsem něco namítala, nebo si vyloženě řekla o pomoc, měl hned odpověď. „Je vědecky dokázáno, že v prvních dvou letech potřebuje mimino jen mámu. Otce nevnímá,“ pronesl a tím se zbavil veškerých povinností.

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriela (28): Přítel mě začíná ignorovat. Jednou se vymluví na práci, jindy prostě jde s kamarády do hospody

Syn se ho bojí

Druhý rok, kdy už Honzík začal víc mluvit a chodit, se ale Vlasta choval pořád stejně. Veškerou péči o naše dítě, a to si dovolím zdůraznit, nechává na mně. Absolutně ho nezajímá, že bych potřebovala vypnout. Například když potřebuji k lékaři, buď mám syna s sebou, nebo si moje máma bere dovolenou a pohlídá mi ho.

Vlasta tráví svoje dny v práci a v hospodě. Nutně volám o pomoc, ale jeho to nezajímá. Vidí jen sebe, svoje záliby a potřeby. Na ty moje zvysoka kašle. Divím se mu, že nemá strach, že nebude mít se synem dobrý vztah. Když ho kluk náhodou vidí, pláče, protože se ho bojí. Jestli to takhle půjde dál, myslím si, že nás rozpad rodiny potká velmi rychle. Přitom by stačilo tak málo…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (42): Manželka má oči jen pro děti, na mě kašle ve dne v noci. Bojím se, že se to už nezmění

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.