Facebook
Instagram
Julie se kvůli tíživé finanční situaci nastěhovala i s rodinou ke tchyni Miladě. Ta byla velkorysá a nic po nich nechtěla. Zdálo se, že půjde o idylické bydlení. To ale jen do chvíle, než Julie zjistila, že jim tchyně leze do pokojů a hrabe se v jejich osobních věcech.
Tíživá finanční situace nás donutila ke společnému bydlení s manželovou matkou. Tchyně Milada (63) je ale bába, která se nudí, a tak vymýšlí. Baví se tím, že v čase naší nepřítomnosti nám šmejdí ve věcech. Když na ni uhodím, tak zapírá. A ještě čeká omluvu. Tak jsem na ni vymyslela lest.
Nastěhovali jsme se ke tchyni
Dalo by se říct, že znenadání jsme se manželem ocitli téměř bez peněz. Před půlrokem přišel o dobře placené místo a my začali počítat každou korunu. Jsem na mateřské dovolené s malým Vojtou (2) a manžel byl na úřadu práce. Šetřili jsme kde se dalo, ale i tak jsme nájemné neutáhli. Museli jsme velmi rychle najít levnější bydlení.
Manžel Václav (34) se obrátil na svoji matku. Ta totiž bydlí sama v dvoupatrovém domě. Má naspořené peníze a žije si celkem dobře. Kupodivu nedělala problémy a velkoryse nám nabídla střechu nad hlavou. Ze začátku byla velmi šlechetná. „Zatím mi nic nedávejte. Až se srovnáte, tak se nějak domluvíme," řekla a nám spadl kámen ze srdce.
Umožnila nám bydlet v celém horním patře, které je velmi dobře zařízené. Nebála jsem se dát Miladě najevo, jak moc jsem vděčná za její vstřícné gesto. Nabízela jsem jí pomoc s úklidem celého domu nebo práci na zahradě. „Jsem zvyklá všechno si dělat sama,“ odmítla mě. Václav si časem našel novou práci. Sice bral o pár tisíc méně, ale dalo se z toho vyžít.
Tchyně se nám hrabe ve věcech
První dva měsíce společného bydlení byly v pohodě. Milada pro nás sem tam uvařila nebo šla s malým Vojtou ven na procházku. Skoro jsem si říkala, že jsem se ve svém úsudku mýlila. Vždycky jsem totiž měla Miladu za ježibabu, která nikomu nic nepřeje. K nám se ale chovala hezky.
První podezření, že nám leze do pokojů, když nejsme doma, přišlo před Vánocemi. Měla jsem pár schovaných dárků, které jsem jednoho dne našla rozhrabané. Tehdy jsem byla s Vojtou celý den pryč. Dokonce se mi zdálo, že máme i jinak ustlané postele. Když jsem se ptala manžela, zda to byl on, jen kroutil hlavou.
O několik dní později jsem musela ve svých dokumentech najít rodný list. I tyto desky byly někde jinde než původně. Už jsem si byla téměř jistá, že se v nich někdo hrabal. Jde o složku, kde máme poměrně dost osobních věcí. Václav opět tvrdil, že on to nebyl. Hned mě napadlo, že to byla tchyně.
Narafičila jsem na ni past
Velmi opatrně jsem se jí zeptala, zda u nás něco nehledala. „No dovol! Já k vám přece nechodím," koktala. Ještě několikrát se opakovalo, že věci nebyly na svých místech. Chtěla jsem, abychom si s manželem patro zamykali. Na to mi řekl, že by to mohlo před matkou vypadat divně a můj návrh zamítnul.
Tak jsem na ni vymyslela lest. Vzhledem k tomu, že se mi hrabe i v šuplíkách se spodním prádlem, nechala jsem tam lísteček s odkazem: „Nic zajímavého tu není." Lístečky s různými vzkazy jsem dala na všechna místa, kam by mohla vlézt. Těšila jsem se na moment, kdy pochopí, že o ní vím a nechá toho.
Netrvalo to příliš dlouho. Na začátku ledna jsme spolu seděly v kuchyni u stolu. Vyndávala něco z kapsy a vypadl jí jeden z těch lístečků. Hned zrudla. Hbitě ho vzala a zmuchlala. Mám pocit, že od té doby u nás nebyla. Tak snad pochopila, že lézt někomu do soukromí je nestydatost. Doufám, že už se to nebude opakovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
