Facebook
Instagram
Kamila patří k ženám, které nechtějí mít děti. Žije pro svou kariéru právničky, má všechno, na co si vzpomene, a nic jí v životě nechybí. Ovšem její matce to nejde na rozum a pořád se dceru snaží přesvědčit, aby založila rodinu.
Já nevím, co to s těmi lidmi je. Tak nechci děti a co? Copak se ženství měří podle toho, kolikrát porodím? Nikdy jsem děti nechtěla a to platí stále. Moje matka mě kvůli tomu považuje za člověka, který je tím pádem na světě zbytečný.
Baví mě single život
Přitom za to možná může právě ona, že nechci děti. Lítala kolem nás tří jako hadr na holi. Věčně věků vystresovaná, podrážděná. Pamatuji si, jak na nás v jednom kuse řvala: ,,Tohle nedělej! Sedni si a mlč!“
Po střední škole jsem šla na práva, protože jsem toužila pracovat v advokátní kanceláři. To se mi povedlo a já si dnes díky tomu žiju na vysoké noze. Nosím drahé kostýmky, platím si osobního trenéra a každý měsíc si dopřeju péči v kosmetickém salónu a u kadeřníka. Navíc bydlím v lukrativní části Prahy.
Jsem pánem svého volného času. Dělám to, co zrovna chci. Nemusím se nikomu podřizovat. Už jenom z tohoto výčtu je patrné, že na dítě nemám čas ani chuť. Nehodlám se vzdát ničeho z toho, co mám a na čem jsem dřela. Vyměnit to za probdělé noci nebo počůrané pleny? Díky, nechci. Moje rodina to ale nechápe.
Matka to pořád nedokáže pochopit
Mám dvě mladší sestry. Vanda (28) má už dvě děti. Marie (25) je aktuálně těhotná. Matka je z toho celá paf. Pořád doráží i na mě. ,,Co ty, Kamilo? Kdy budeš mít dítě? Máš vůbec chlapa?“ bombarduje mě každou chvíli. To je vlastně další věc. Nemám stálý vztah. Nestojím o něj. Stejně jako nechci dítě, odmítám i s někým sdílet svůj život.
Stačí mi, když si občas s nějakým chlapem vyrazím. Když za to stojí, skončím s ním v posteli. Vždy dopředu říkám, že nehledám vztah. Většina mužů je za to vlastně ráda. Už jsem měla v posteli i ženáče, kteří hledali jen povyražení. Pro takové tu jsem právě já.
Jediné, co mě asi trápí, je fakt, že jsem ztratila pár dobrých kamarádek. Jak jedna po druhé začaly rodit, nenacházely jsme společná témata k hovoru. Všechny řešily, kde se dají levně koupit plenky, nebo jak naučit pít mimino z láhve. Do jejich světa jsem nezapadla. Postupně jsme se přestaly vídat. Občas ještě některá zavolá, ale cítím, že je to jen ze slušnosti a možná ze zvědavosti, jestli už náhodou nemám dítě.
Myslí si, že jsem nešťastná
Já si ale poradila i s tím, že mě opustily. Našla jsem si kamarádky, které na život nahlížejí podobně jako já. Sice to není skutečné přátelství, ale mně to stačí. Žádné z nich se nesvěřuji, nepouštím si je k tělu. Ráda se vracím domů, kde jsem svým pánem. Potřebovala bych ale najít způsob, jak umlčet svoji mámu.
Ta na mě nedávno vyrukovala velmi tvrdě. ,,Kamilo, je to tvoje povinnost mít děti. Musíš tady po sobě něco zanechat. K tomu jsi byla stvořená. Tak vezmi rozum do hrsti a přestaň blbnout. Najdi si chlapa a buď šťastná,“ kladla mi na srdce. Jenže já už šťastná jsem, jen ona to pořád nechápe.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
