Facebook
Instagram
Když Ondra přijal nabídku jezdit rok s kamiónem po světě, Katka mu nebránila. Vyneslo to rodině docela dost peněz. Pak ale šéf jejímu manželovi smlouvu o rok prodloužil a nastaly potíže, které si Katka neuměla představit ani v tom nejhorším snu.
Od té doby, co manžel změnil zaměstnání, to s námi jde z kopce. Začal pracovat jako řidič kamiónu. Domů se vrací jednou za čtrnáct dní. Bohužel dny, kdy je doma, jsou už téměř nesnesitelné.
Manžel začal jezdit po světě
Když Ondra (44) přišel před dvěma lety s tím, že dostal zajímavou pracovní nabídku, nebránila jsem mu. Šlo o to, že bude jezdit jako řidič kamiónu. Točilo se v tom dost peněz, které nám docela chyběly. Neuměla jsem si sice představit, že se uvidíme jednou za čtrnáct dní, ale šli jsme do toho. Klukům v té době bylo devět a jedenáct let.
Brali to statečně. Prvního půl roku byly Ondrovy návraty domů šťastné. Vždy jsem mu uvařila nějaké dobré jídlo a víkendy jsme trávili buď v rodinném hnízdě, nebo jsme vyrazili na výlet. Loučení každé pondělní ráno bylo těžké. Věděla jsem ale, že je to jen dočasné. Šlo pouze o smlouvu na rok. Takže jsem se těšila, že jednoho dne budeme zase spolu.
Nikdo nečekal, že manželovi kontrakt prodlouží. Dokonce mu přidali peníze. On byl nadšený, já už nikoliv. Nefungovali jsme jako rodina. Já musela většinu věcí řešit sama. Jak co se týkalo domácnosti, tak dětí. Občas byli kluci nemocní a já se o ně musela postarat. Do toho jsem pracovala alespoň z domova.
Báli jsme se dne, kdy přijde domů
Na Ondru jsem se vždycky velmi těšila. Jak z pohledu toho, že mi chyběl, tak i jako na pomoc. Občas toho na mě bylo víc než dost. Jenže jeho návraty domů přestaly být tak šťastné. Přijel v pátek k večeru a šel rovnou na pivo. Když se vrátil, byl zlý. Klidně vytáhnul kluky z postele jen proto, že neuklidili hračky v obýváku.
Výlety upadly v zapomnění. Ondra chtěl trávit čas jen u televize s pivem v ruce. Tvrdil, jak je unavený a potřebuje klid. Nestyděl se nás vyhnat ven, jen aby mohl odpočívat. Nenapadlo ho, že i já bych si potřebovala hodit nohy nahoru. Klukům se vůbec nevěnoval. Před rokem jsme se za víkend stihli i pětkrát pomilovat. Teď ani jednou.
Tvrdil, že na to nemá chuť. Stále stejná písnička o tom, jak je unavený. Nešlo si nevšimnout, jak se ho kluci bojí. V jeho přítomnosti skoro nemluvili. Ondra se jich neptal ani na školu nebo na to, co je nového. Chtěl vždycky jen vidět žákovskou. Když tam našel něco, co se mu nelíbilo, kluci dostali za uši. Jednou jsem zaslechla syna Honzu, jak říká: ,,Už abys zase odjel, bude tu klid.“
Naučila jsem se žít bez manžela
Hrklo ve mně, protože tohle by si k tátovi neměl dovolit. Mně v tu chvíli ale došlo, že to cítím vlastně stejně. Jakmile se za Ondrou v pondělí ráno zavřely dveře, všem nám spadl kámen ze srdce. Celý týden jsme fungovali v klidu a pohodě. Blížil se pátek a doma zavládly ticho a nervozita. Všechno jsme pečlivě uklidili a doufali, že to u vrchního kontrolora projde.
Poslední tři manželovy návraty byly šílené. Řval už ve dveřích. Měl pocit, že je doma nepořádek. Výjimečně jsem mu ani neuvařila, protože jsem měla pocit, že si toho neváží. Za ty dva roky jsem se naučila žít bez něj. Všechno zvládám sama a je mi vlastně dobře. Myslím si, že dojde na to, co jsem vždycky odsuzovala. Na rozvod…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
