Facebook
Instagram
Jarka si nedokáže vysvětlit chování svého manžela. Ten začal zničehonic vyžadovat, aby byla pořád doma. Jakmile ho nevítá ve dveřích v čase, kdy se vrátí z práce, je zle.
Skláním hlavu do dlaní a ptám se, proč se manžel tak změnil. Někde v jeho hlavě nastal nějaký zkrat, který mě dusí. Vyžaduje po mně něco, co mě vnitřně ubíjí. I přesto, že Viktora (35) miluji, sbírám odvahu od něj odejít.
Manžel chtěl, abych přestala chodit do práce
Je to pár dní, co jsme oslavili třináct let manželství. Původně jsem chtěla napsat spokojeného, ale není to pravda. Před rokem se začal Viktor chovat divně. Začalo mu vadit, když jsem nebyla doma. A to především v čase, kdy se on vrátil z práce. Nejdřív si jen posteskl, že by bylo fajn, kdybych byla doma, když on přijde.
Pak začal brečet, když musel být doma sám. Stačilo, aby byl doma třeba hodinu, a už jsem ho musela utěšovat. Po čase přišel s návrhem, abych přestala chodit do práce. ,,Budeš žena v domácnosti, to by nebylo špatné, ne?“ maloval mi budoucnost. ,,Já mám ale svoji práci ráda. Nechci nečinně sedět doma,“ oponovala jsem mu.
Dlouho jsem jeho nátlaku odolávala. Raději jsem snášela jeho hysterické výlevy. Doufala jsem, že ho to přejde a doma bude zase klid. Jenže on na mě pořád tak tlačil, až jsem nakonec na jeho návrh přistoupila. Na nějaký čas zavládly klid a pohoda. Viktor byl zase usměvavý, podnikali jsme výlety jako dřív. Náš třináctiletý syn Vojta byl také spokojený.
Jako by na mně byl zcela závislý
Celé jsem to zkazila dne, kdy jsem nebyla doma v čase, kdy se Viktor vrátil z práce. Skoro se mi sesypal před očima. ,,To mi nemůžeš dělat. Musíš tady prostě být, když přijdu. Proč to pořád nechápeš?“ hystericky na mě křičel. ,,Máš pravdu. Nechápu to. Neumíš být doma sám? Pustit si televizi? Najíst se? Nejsi malé dítě,“ hájila jsem svoje konání.
,,Nic ti nechybí. Proč musíš někam chodit?“ zeptal se zcela vážně. ,,Já chci žít. Ne sedět doma. Co na tom nechápeš ty?“ opáčila jsem a hádka obřích rozměrů byla na světě. Celé to navíc komplikuje skutečnost, že Viktor má nepravidelnou pracovní dobu. Někdy přijde domů už v jednu odpoledne, jindy v šest večer. Já mám tím pádem ,,volné“ pouze dopoledne.
Začalo mu dokonce vadit, když jsem se šla třeba učit s Vojtou. Dvě hodiny jsem s ním drtila matiku a Viktor mezitím vyváděl v obýváku. Pořád za námi chodil, abych už šla za ním. Jako by na mně byl zcela závislý. Svěřila jsem se tajně jeho matce, protože jsem si myslela, že by mi mohla pomoci. Nebo minimálně říct, čím by to mohlo být.
Chci odejít, ale manžel mě citově vydírá
Dlouho chodila kolem horké kaše, než mi řekla něco bolestivého. ,,Já jsem tak žila dlouhých dvacet let. Jeho otec byl stejný pošuk. Nemohla jsem chodit do práce, ven. Prostě nikam. Málem jsem přišla o rozum. Co za tím přesně bylo, dodnes nevím. Jen jsem ráda, že jsem sebrala odvahu a po čase od něj odešla. Ty udělej to samé, nebo zemřeš nešťastná,“ doporučila mi tchyně.
Naznačila jsem Viktorovi, že pokud se věci nevrátí do starých kolejí, odejdu. Místo toho, aby se zalekl, rozehrál jinou hru. Citově mě vydírá, že pokud něco takového udělám, on si sáhne na život. Nechci nic riskovat, protože bude zjevně duševně nemocný.
Ocitla jsem se v situaci, která, jak se zdá, nemá řešení. Pokud spolu zůstaneme, šťastný bude jen jeden z nás. Když odejdu, riskuji, že Viktor svá slova splní.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
