Facebook
Instagram
Aneta se ani po letech nedokáže vzpamatovat z toho, co jí provedl její manžel. Vždycky ho ve všem podporovala, milovala ho. Jenže se postupně začali odcizovat. Aneta si myslela, že je to normální. Jenže pak něco našla v dětském pokoji.
I když už to jsou tři roky, co jsem odhalila manželovo tajemství, bolí to pořád stejně. On se ve své snaze všechno napravit nevzdává. Já se ale obávám, že už nejsem schopna v manželství setrvat. Zranil mě takovým způsobem, že to zkrátka nejde smazat.
Byli jsme ta nejspokojenější rodina
Já i Radek (40) jsme lékaři. Každý z nás pracoval v jiné nemocnici. Oba jsme si svým povoláním splnili sny. Poznali jsme se při studiích na vysoké škole. On byl v té době touhou snad každé ženy. Pohledný svalovec s uhrančivým pohledem. Vybral si právě mě a já byla nejšťastnější na světě.
Měl sečtělé názory a správně srovnané priority. Bedlivě se staral o své zdraví, sportoval a hospody obcházel obloukem. Společně jsme našetřili nějaké peníze. První tři roky jsme převážně procestovali. Pak přišlo na řadu bydlení a děti. Na svět jsem přivedla dva syny. Dvojčata. Devítiletí Pavel a Petr vnesli do našich životů nový rozměr.
Kdo má děti, tak ví, o čem mluvím. Já s nimi zůstala na mateřské. Radek se v té době rozhodl, že si rozjede soukromou ordinaci. Právě kvůli tomu trávil hodně času mimo domov. Jako podporující a milující manželka jsem ho chápala. Také jsem měla sny a věděla jsem, že až přijde čas na jejich plnění, bude Radek stát při mně.
Postupně jsme se začali odcizovat
Kluci rostli, manželovi se ordinace krásně rozjížděla. Dvojčata čekal nástup do školy a já se vrátila na plný úvazek do nemocnice. Tolik mi to chybělo! Mohla jsem se cítit šťastná, ale něco bylo jinak. S Radkem jsme si začínali být cizí. Nemilovali jsme se, scházeli jsme se večer u stolu a to bylo asi tak vše.
Několikrát mě napadlo, že má možná milenku. Jenže nic tomu nenasvědčovalo. Kamarádka mi tvrdila, že odcizení je po letech manželství normální. Přestala jsem to tedy řešit a žila dál svůj život. Občas jsem odjela s kluky na víkend do hor, abychom změnili prostředí. Radek nás doprovázel jen zřídka.
Že se něco děje, mi mělo dojít už dávno. Po jednom našem návratu z hor za mnou přišel syn Pavel. ,,Mami, já mám za postelí naházené nějaké smradlavé kapesníky. Čuchni si, co to je?“ otázal se podal mi dlaň plnou kapesníků. Přičuchla jsem a hned jsem poznala, která bije. Šlo o sperma. Běžela jsem to vyhodit do koše a Pavla hnala do koupelny, aby si umyl ruce.
Přečetla jsem si jeho zprávy
Šla jsem za Radkem. ,,Když už si musíš dělat dobře, nedělej to prosím u kluků v posteli!“ vyjela jsem na něj. Vystrašeně se na mě podíval, sklopil oči a odešel. Za pár dní mu přišla SMS. Petr mi přinesl jeho mobil. Nikdy jsem manželovy příchozí zprávy nečetla, ale tentokrát jsem udělala výjimku.
,,Nechal jsem omylem v dětském pokoji kapesníky od spermatu. Vyhoď je, ať na to žena nepřijde. Těším se na příště. Marin,“ stálo ve zprávě. Zírala jsem na ni naprosto konsternovaná a přečetla si i další SMS. ,,On udržuje vztah s mužem?“ plakala jsem nahlas.
Akorát přicházel Radek. Když mě uviděl sedět na židli s jeho mobilem, prohlásil: ,,Já ti to vysvětlím.“ ,,Nedotýkej se mě. Už nikdy!“ vykřikla jsem. Podle něj o nic nejde. V mých očích už to ale není ten muž, kterého jsem si brala.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
