David (59): Měli jsme s manželkou krásný život. Stačilo ale málo, aby se naše štěstí zhroutilo jako domeček z karet

Vždycky jsem byl na nás s Lucií (51) hrdý. Oba jsme se živili tím, co nás bavilo. Peníze u nás nikdy nebyly problém. Svým dětem jsme po materiální stránce mohli dopřát ledacos. Roky jsme žili v harmonii a štěstí. Stačilo ovšem, aby Lucie přišla o práci, a vše se rázem změnilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (41): Po dceřině tragické smrti jsem propadla alkoholu. Paradoxně mě zachránilo manželovo neštěstí

Vždycky jsem byl na manželku hrdý

Já jsem ředitelem obchodní firmy. Není to pro mě jen práce, je to má druhá hlavní životní náplň. Tou první byly a stále jsou naše dvě dcery. Dnes to jsou samostatné jednotky, které mají vlastní rodiny. Lucie to měla s prací dost podobně. Posledních dvacet let zastávala pozici ředitelky ve známém hotelu.

Právě pracovní vytíženost a různorodost, která s její pozicí byla spojena, ji tak naplňovaly. Meetingy, časté služební cesty. Ten pocit, že na ní visí tolik rozhodnutí. Díky bohu jí to nikdy nebránilo v tom, aby byla skvělou manželkou a mamkou. Vždycky jsem k ní vzhlížel, protože ušla pořádný kus cesty. Na post ředitelky se hodně nadřela.

Díky nadstandardním platům, které jsme domů nosili, jsme si žili jako ve vatě. Holkám jsme platili prestižní školy, chodily draze oblečené. My si postavili dům snů, ve kterém žijeme dodnes. Nebyli jsme snobové, kteří by své bohatství dávali příliš na odiv. Dcerám jsme spořili nemalé sumy, aby měly něco do začátku.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (34): Partner se mnou spí, jen když si dá skleničku. Vadí mi to, ale bez alkoholu mám smůlu

Přišla o práci, a tak začala pít

Nezničila nás ani pandemie. I když u Lucky to v jednu chvíli vypadalo dost bledě. Nakonec to hotel ustál a Lucie si oddechla. Bohužel ne na moc dlouho. Až zpětně se dozvěděla, že na její místo už dlouho hledali novou krev. Bylo třeba vnést do hotelu novou energii, kterou už podle slov majitele hotelu Lucie neměla. Dostala nabídku na jinou pracovní pozici, kterou ale odmítla.

Brala to jako podraz a cítila se ukřivděná. Nemusel jsem se ani ptát, jak moc je zraněná. Bylo to na ní vidět. Ze dne na den přišla o všechno, na čem tak dlouho pracovala. Obětovala tomu hodně času a energie. Práce byl její život. Teď bylo všechno pryč. Nemusela si hned hledat novou práci, protože peníze jsme měli.

Prvních pár týdnů to řešila tím, že se stáhla do ústraní. Moc jsme spolu nemluvili. Předpokládal jsem, že se s tím chce nejdříve srovnat sama. Věděla, že kdyby potřebovala oporu nebo vrbu, stačí přijít za mnou. Ona si ale jako vrbu vybrala alkohol. Nejprve jen dvě skleničky vína každý večer. To ji vždy rozproudilo k nadávkám na šéfa.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (34): Netušila jsem, jak velký problém má přítelova matka. Dokud jsme s ní nezačali bydlet

Dal jsem jí na vybranou

Ze skleničky se stala láhev. Z láhve se stal demižon. Několikrát jsem ji našel na mol opilou, jak leží v koupelně. Ubrečená a životem zrazená. Toleroval jsem to možná tak tři týdny. Razantně jsem zakročil ve chvíli, kdy začínala pít už v deset ráno. ,,Co si tím dokazuješ? Myslíš, že v láhvi najdeš řešení?“ kroutil jsem nad ní hlavou.

,,Co ty o tom víš? Tebe se nikdo nezbavil jak starého hadru,“ prskla a hodila do sebe zbytek vína. Lucie pila každý den. Náš vztah se rychle řítil do záhuby. V práci jsem seděl a přemýšlel, co tak asi žena doma dělá. Musel jsem jí dát nůž na krk. ,,Buď já, nebo alkohol. Vyber si,“ řekl jsem před časem. Díky bohu zafungoval zdravý rozum. Aktuálně je Lucka v léčebně. Trochu se bojím, co se bude dít, až vyjde ven.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (36): Našla jsem si vyléčeného alkoholika, v jeho přítomnosti si nemůžu nalít ani skleničku vína

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.