Lenka (47): Po kamarádčině smrti jsem šla kolem její chaty. Na to, co jsem zahlédla v okně, nikdy nezapomenu

Chatu máme poblíž malebného borového lesa. Jsme tam, dá se říct, „uklizeni“ na samotě. Naší jedinou sousedkou byla Marta, která bydlela asi padesát metrů od nás. Blondýna v mém věku, s níž jsem se kamarádila. Správně upovídaná, milá a hodně přátelská. Rozuměli si i naši manželé, takže jsme často něco podnikali. Marta jezdila na chatu zpravidla na víkendy, buď jsme se sešli u nich, nebo u nás, a udělali grilovací party, případně si opekli na ohni špekáčky a celý večer si povídali.

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (56): V noci mě rušil hluk z bytu, ve kterém nikdo nebydlí. Teď už vím, že je tam duch staré paní

V okně kamarádčina domu jsem spatřila stín

O to víc mě před rokem ranila zpráva o její náhlé smrti. Dozvěděla jsem se to od jejího muže Petra, jenž se jednoho dne na chatě nečekaně objevil. Dostala prý infarkt. Zůstala jsem zkoprnělá stát a nechtěla mu uvěřit. Bylo jí teprve 46 let, ještě před pár dny jsme se viděly a Marta sršela energií. Přilnula jsem k ní, brala ji jako sestru. Bylo mi v tu chvíli strašně... Hned následující den jsem však zažila událost, která mě totálně odrovnala.

S manželem Jirkou jsme měli zrovna po večeři a hodiny ukazovaly pár minut po sedmé. Rozhodla jsem se, že si před spaním udělám ještě malou procházku. Vyrazila jsem směrem k Martině chatě a vzpomínala přitom na všechny zážitky s ní. Vtom mě zaujal stín, který se objevil v jednom z jejích oken. Myslela jsem, že to bude Petr, pak mi ale docvaklo, že včera večer odjel, takže chata musela být prázdná.

Mohlo by Vás zajímat:

Slávka (20): Vyhlásila jsem válku duchovi v našem domě. Nakonec nás ho zbavilo něco jiného

Bezpečně jsem poznala svou zesnulou kamarádku

Napadlo mě tedy, zda se v domě nepotuluje zloděj. Klepala jsem se strachy. Přiblížila se k oknu a rázem zůstala stát jako opařená. Za sklem se totiž zjevila Marta! Její obličej jsem bezpečně poznala. Byla to ona, na sto procent. Upřeně se na mě dívala a usmívala se. Působilo to strašně příjemně. Snažila jsem se na ni promluvit, ale nebyla jsem schopna ze sebe vysoukat jediné slovo.

Otevřela jsem branku a vstoupila na zahradu až před vchodové dveře. Šla jsem pomalu k oknu. Podívala se dovnitř, ale nikoho nespatřila. V místnosti se nikdo nenacházel, bylo tam mrtvo, po Martě ani památky. „To přece není možný,“ mumlala jsem si pro sebe a pomalu se ubírala zpátky na chatu. Ihned jsem zážitek vylíčila Jirkovi, zvedl se z gauče a k jejímu domu jsme zašli spolu. Martu jsme ovšem v okně nezahlédli.

Mohlo by Vás zajímat:

Stela (23): Vzala jsem si televizi po zesnulé sousedce. Pěkně mě vyděsilo, že z ní promlouvají duchové

Nikdo mi nechce věřit, prý jsem měla halucinace

Celý večer jsem o bizarní příhodě přemýšlela. Každý, s kým jsem mluvila, mi tvrdil, že se mi to všechno jen zdálo. Já ale vím, že ne.

Jsem přesvědčená, že jsem viděla Martu. Nevím, jestli to byl její duch, ale byla to zkrátka ona a nikdo mi to nevymluví. Od té doby jsem ji v domě už nespatřila, ten zážitek mě však hodně poznamenal.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.