Facebook
Instagram
Marcela s Matějem roky tvořili spokojený a šťastný pár. Nikdy ji nenapadlo, že jednou budou stát před manželskou krizí. Ta se projevila v podobě nulové komunikace a odděleného trávení volného času. Když jí to došlo, začala jednat. Zdá se, že to zabralo a Marcela s Matějem se dnes těší z malé dcery.
Naše manželství se po sedmi letech ocitlo v krizi. Nabízela se jen dvě řešení. Buď s tím začít něco dělat, nebo jít od sebe. Já si vybrala variantu číslo jedna. I když mi manžel Matěj (39) přišel poslední dobou trochu jako cizí, vím, že o něj nechci přijít.
Naše láska netrvala věčně
Než jsme se s Matějem vzali, chodili jsme spolu tři roky. Byly to pravděpodobně ty nejšťastnějších roky ze všech. Všechno se točilo jenom kolem nás dvou. Jezdili jsme spolu na dovolené, vyráželi do společnosti a většinu aktivit jsme podnikali společně. Ze všech stran jsme slýchávali, jak šťastně působíme.
Věřila jsem, že naše láska vydrží na věky. Mýlila jsem se. Po několika letech přicházely změny. Matěj začal naše společné chvíle měnit za čas s přáteli. Mnohem raději šel s klukama na pivo a bylo mu jedno, že už spolu máme domluvenou návštěvu kina.
Po nějaké době jsem si na to zvykla a svůj volný čas jsem taktéž začala trávit po svém. Vyrážela jsem ven s kamarádkami. Chodily jsme na koncerty, do divadel a já si myslela, že jsem šťastná. S Matějem jsme se potkávali jen večer. A někdy ani to ne.
Žili jsme vedle sebe jako dva cizinci
Už jsme spolu trávili jen víkendy. Ale i ty jsme si po čase nechali vzít. Matěj vyrážel s bandou na ryby nebo klidně na chatu. Byl pryč celý víkend. Když se vrátil, už ho ani nezajímalo, jak jsem se měla já. A abych byla úpřimná, ani mě moc nezajímalo, jak se vlastně měl, kde byl a co zažil. Žili jsme spolu pod jednou střechou, platili společně účty, ale to bylo asi všechno.
Oči mi otevřela kamarádka Magda. „Co je s tebou a Matějem?" zeptala se jednou nad skleničkou. „Jak to myslíš? Nic není," odbyla jsem ji. „Kdysi jste vypadali tak šťastní, ale dneska vás nepoznávám," neodpustila si. A já v tu chvíli prozřela. Uvědomila jsem si, jak moc jsme si s Matějem cizí.
Došlo mi, že už o něm vlastně vůbec nic nevím. Kdysi jsme si říkali všechno. A dnes? Sotva jsme se doma pozdravili. Věděla jsem, že pokud něco neuděláme, přijde konec. Místo toho, abych vztah ukončila a nepokusila se o nápravu, zariskovala jsem. Své aktivity jsem stáhla na jednu. Začala jsem Matěje zase zvát do kina. Dalo mi to hodně práce, protože nechtěl.
Na vztahu jsme pracovali společně
Nezbylo mi tedy nic jiného, než mu říct, že pokud na našem manželství nezačneme pracovat, čeká nás rozvod. A on se lekl. A tak jsme začali znovu randit. Začátky byly těžké, protože jsme si najednou neměli co říct. Často mezi námi vládlo ticho a trapnost. Tím se potvrdila moje teorie, že jsme jako dva cizinci.
Ovšem na nápravu jsme byli dva. Díky bohu chtěl bojovat stejně jako já. Trvalo to téměř rok, než se náš vztah postavil znovu na nohy. Museli jsme spolu jednoduše mluvit. Být k sobě otevření. Dokonce jsme spolu začali zase spát. A to přineslo ovoce. Dnes máme tříměsíční dceru Klárku, která nám snad nedovolí, abychom se někdy rozdělili.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
