Marie (44): Sotva manžel zaslechl, že opičí neštovice jsou i v Česku, už zase začal plašit

Není to tak dlouho, co jsme zažili různá omezení kvůli pandemii Covid-19. Manžel Standa (45) nás v tom největším boomu viru zavřel doma. A několik měsíců nám nedovolil vyjít ven. Mohli jsme maximálně tak na zahradu, a to ještě jen na pár minut. Byl z nákazy na smrt vyděšený. Nemohla jsem se dočkat, až začneme žít zase normálně. Jenže teď, když se šíří jiná nemoc, Standa už připravuje další krizový scénář.

Mohlo by Vás zajímat:

Verča (29): Pandemie mi změnila život k lepšímu. Šití roušek mi otevřelo dveře ke splnění snu

Covid-19 manžela hodně změnil

V průběhu pandemie se ze sebevědomého chlapa stala věčně ustrašená troska. Když začal v březnu roku 2020 nouzový stav, Standa se sesypal. Pohltil ho přehnaný strach, jak o sebe, tak o celou rodinu. Příbuzenstvu vydal zákaz návštěv. Bylo mu jedno, že měl někdo třeba narozeniny, nebo že děti doma trpí.

Postupně se zavíraly školy a různá zařízení. Nám to mohlo být jedno. Standa nás stejně nikam nepouštěl. Oba jsme díky svému zaměstnání mohli pracovat z domova. Děti měly distanční výuku, takže nebylo moc důvodů, proč vycházet z baráku. Nákupy jsme si objednávali on-line. Prvních pár dní mi to přišlo fajn.

Za měsíc jsem mluvila jinak. Standa byl strážce, který se nedal obejít. Nepustil mě ani se psem na procházku. Až do května jsme byli jako vězni ve vlastním domě. Ani po zrušení nouzového stavu se u nás doma moc nezměnilo. Manžel chtěl být pořád obezřetný a držel nás zkrátka. Já jsem to kvůli tomu začala doma nesnášet. A podle slov našich dětí jsem nebyla sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (42): Bojím se, co se stane, až skončí nouzový stav. Manžel během něho vyhrožoval rozvodem

Manžel nás kvůli covidu nikam nepouštěl

V říjnu téhož roku byl znovu vyhlášen nouzový stav. Přesně jsem věděla, co nás čeká. Standa opět vyšiloval a my nikam nemohli. Denně jsme se hádali a trpěli ponorkovou nemocí. Standa byl jediný, kdo si to doma užíval. Až do dubna jsme byli zase vězněni. Nikdo k nám nemohl. Ani s respirátorem na puse.

Chyběli mi rodiče a kamarádky. Jednou jsem dokonce chtěla v noci utéct, abych se pozdravila s kamarádkou. Standa mě načapal a dal mi za uši jako puberťačce. Tehdy jsem si myslela, že se snad nechám rozvést. Poslední nouzový stav byl myslím od listopadu do prosince, a to už jsem mlela z posledních psychických sil.

Normálně žít jsme začali až v lednu 2022. Byl to úžasný pocit, jít s kolegyní na kávu, nebo se jen tak projít. Děti zase lítaly se spolužáky venku a já se cítila šťastná. Jenže teď se zdá, že je tomu zase konec. Sotva se Standa před pár dny doslechl, že už i v Čechách jsou opičí neštovice, začal sestavovat krizový plán.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (45): Manžel těžce snáší pandemii covidu. Pokud přijde další vlna, učiní prý zásadní rozhodnutí

Manžel se bojí opičích neštovic

„Ze školy rovnou domů," vyzval děti. „Ty, pokud můžeš, vezmi si zase home office. Musíme to nějak vydržet," řekl mi Standa. „Četl si vůbec, jak se to šíří? Myslím, že panika není na místě," reagovala jsem. „Musíme být rychlejší a dobře se připravit. Udělám zásoby jídla a pití. Nech to na mě. Já vás ochráním," dušoval se.

Když to řekl, přesně jsem věděla, co tím myslí. Zase nás zavře doma. Chápu, že se bojí, ale myslím si, že už to celé přehání. Nemoci tady byly a budou. Musíme žít normálně. A ne se při každé nemoci zabarikádovat doma. Doufám, že se to nezačne šířit moc rychle, protože další domácí nouzový stav už určitě nezvládnu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (25): Přítel vyměnil naše večery za online pivo. Může za to nouzový stav. Jsem stále sama

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.