Marika (25): Bojím se, že jsem svému synovi nevybrala správného tátu. Přitom jsem to mohla udělat jinak

Dítě jsem si vždy přála. Chtěla jsem být mladá máma. Po gymplu už jsem nešla na vysokou školu, a tak to přišlo mnohem dřív, než by pro někoho bylo akceptovatelné. Otěhotnět v 23 letech bylo v mé sociální bublině tabu. "To je plánované?" ptali se mě známí.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (43): Manžel mi často tvrdil, že musí pracovat. Až nedávno jsem zjistila, co opravdu dělá

Patrik byl moje obrovská láska, po roce jsem otěhotněla

S Patrikem jsem se seznámila krátce poté, co jsem ukončila vztah s Romanem. Byla to taková ta první velká láska, která trvá od čtrnácti let a nevydrží. „První láska je los, který nevyhrává, ale navždy si pamatuješ jeho číslo,“ říkávala moje babička. Když jsme dospívali, naše priority se začaly zásadně rozcházet. A tak se rozešly i naše cesty. S Patrikem to okamžitě byla obrovská láska. Taková, která vás každý den zvedne z postele. Zbožňovala jsem ho, zároveň jsem neměla dostatek času ho poznat.

Nikdy jsem však na Romana nepřestala myslet. Když jsem s Patrikem po roce vztahu otěhotněla, byl první, komu jsem to psala. Netuším proč, zkrátka jsem měla tu potřebu. Chtěla jsem, aby to věděl. "Moc ti přeju, abys byla šťastná. Tvůj úsměv mi chybí,“ napsal mi. Zamávalo to se mnou a poprvé jsem si uvědomila, že mi chybí také. Chtěla jsem s ním sdílet, co se děje, co musím řešit. Na jeho názoru mi záleželo.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (36): Dlouho jsem se zdráhala jet na chalupu, kde mi zemřela mamka. Byla to chyba

Nemá o syna vůbec zájem, neumím to změnit

Patrik byl tak trochu samostatná jednotka. Žena pro něj byla chodící inkubátor, který mu zkrátka jednou přinese dítě. Nechtěl být ani u porodu. „Patriku, to nemyslíš vážně, že mě tam necháš samotnou,“ křičela jsem na něj plná hormonů. „Jak samotnou? Počkám venku. Nechtěj po mně, abych tam byl a všechno viděl,“ nasadil znechucený výraz. Připadala jsem si hrozně.

Když se Tadeáš narodil, vše se ještě vystupňovalo. Patrik neměl o našeho syna skoro zájem, na vše jsem byla sama. Ubíjelo mě to a čím dál častěji jsem si psala s Romanem. Časem jsem mu začala psát, jaký jsem měla den, jaké jsem měla starosti. Psala jsem mu, když jsem byla nešťastná i když jsem byla veselá. Nevídali jsme se, pouze jsme si psali. Já si ale stále častěji uvědomovala, jaký by byl pro Tádu otec on. Tam ta myšlenka přišla poprvé. Vybrala jsem svému synovi správného tátu?

Patrikův nezájem o Tadeáše se stále prohluboval a moje úvahy nad tím, jestli jsem mu dala do života dobrý mužský vzor, se jen množily. Často se přistihnu, jak lituji, že jsem otěhotněla právě s Patrikem. Roman mi chybí čím dál víc. Vím, že už je pozdě řešit, kdo je otec mého dítěte. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že kdybychom odešli, bylo by nám lépe. Jako partneři už jsme úplně vyhořelí a žijeme jen vedle sebe… Necítím nic, jen lítost.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Věrka (34): Manžel jezdil pomáhat mé mamce. Netušila jsem, co se tam ve skutečnosti děje

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.