Honza (27): Otec si chtěl dokázat, že děsivým povídačkám o Boubíně nevěří. Dnes toho lituje

Honza (27): Otec si chtěl dokázat, že děsivým povídačkám o Boubíně nevěří. Dnes toho lituje
Zdroj: Unsplash

Honza nám převyprávěl příběh svého otce. Ten se kdysi vydal s partou kamarádů na Boubín. Měli rádi dobrodružství, a tak často přespávali v lesích. Na tento výlet ale do smrti nezapomenou.

Šárka Žižková
Šárka Žižková02. 09. 2021 15:00

Tenhle příběh se stal mému otci. Myslím, že by nebylo od věci, abyste o tom věděli. Je to událost starší než třicet let. Přesto si táta dodnes pamatuje detaily z oné noci, jako by to bylo včera.

Stařec je varoval, aby v lese nepřespávali

V období letních prázdnin se s bandou kamarádů rozhodli užít si trochu dobrodružství. Sebrali stany, spacáky a vyrazili po Čechách. Vždy si našli místo na přespání, stačila jim k tomu nějaká louka či planina. Druhý den ráno se zase sebrali a jeli o kus dál. Jednoho dne doputovali do Kubovy Huti, která leží kousek od Boubínského pralesa.

Poobědvali v hospůdce a svěřili se místním, že by chtěli složit hlavy právě na Boubíně. Nejprve na ně hleděli jako na vtipálky, postupně jim ale mizel úsměv z tváře. Došlo jim totiž, že to ta banda kluků myslí smrtelně vážně. ,,Zbláznili jste se?“ křikl na ně jeden stařec od vedlejšího stolu. ,,Je to životu nebezpečné. Vy nevíte, co se povídá?“ uhodil na ně.

,,Jestli si potřebujete něco dokázat, jděte raději jinam. Věřte mi, radím vám dobře,“ dodal. Když zjistil, že u party nepochodí, zamumlal něco ve stylu, že budou hořce litovat a tvrdě za tu nerozvážnost zaplatí. Poté z hospody odešel. Ačkoliv všichni z party znali pověsti, chtěli si dokázat, že jsou stateční a historky o tom místě vymyšlené.

V noci je cosi vzbudilo

Ještě za bílého dne vstoupili do lesního porostu. Snažili se držet turistické stezky, ale začínalo se pomalu stmívat, a tak se rozhodli postavit stany. Trouchnivějící spadlé větve porostlé mechem, všudypřítomné šero způsobené hustou vegetací i strašidelně zkroucené kmeny stromů, to vše byl Boubín.

Ačkoliv byl podle hodinek stále ještě den, kamarádi začali mít z lesa nepříjemný pocit. Nakonec se dohodli, že přeci jen složí hlavy mimo stromoví. S blížící se tmou vztyčili stany a při pití čaje z termosky mluvili o dojmech z lesního království. Po celou dobu vnímali nezvyklé ticho a tmavé obrysy stromů.

Když odcházeli do stanů, byla půlnoc. Otec mi říkal, že velmi dlouho nemohl usnout. Stále se soustředil na to podivné ticho. Ani neví, kdy usnul, a vůbec si nemůže vzpomenout, co ho vlastně vzbudilo. Každopádně byl promočený potem a srdce mu bilo jako o závod. Zmateně se posadil ve spacáku.

U lesa zahlédli děsivé stíny

Do toho se probral kamarád Vilda. ,,Co to je?“ zeptal se najednou. Táta zvedl ruku a přiložil si prst na rty. Chvilku seděli a hleděli do tmy, když se znovu ozvaly ty hlasy. Jako by obklopovaly celý stan. Tichý šepot a pomalé krůčky. Děsivé na tom bylo, že nezněly vůbec lidsky. Otec váhavě sáhl po zipu u stanu a s bušícím srdcem ho rozepnul.

Po menším zaváhání vylezl ven. Nikdo tam ale nebyl. Po chvilce se otevřely i zbylé stany. Z nich vylezli vyděšení kamarádi. ,,Slyšeli jste to?“ zeptal se první. ,,Proboha co to je?“ tázal se a svítil baterkou na všechny strany. Prozkoumali celé okolí, ale nic nenašli. Táta pak ukázal k lesu. Ve svitu měsíce tam zahlédli stíny, které rozhodně nepatřily lidem. Všichni se schovali do stanů a čekali na východ slunce. Poté se sbalili a odjeli. Od té doby už táta na Boubíně nikdy nestanoval. Pro jistotu.

Další příběhy ze života ➔

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Související články

Další články