Facebook
Instagram
Martina několik dnů po sobě trápily ošklivé sny, v nichž se mu pokaždé ukázal identický čas. Ve všech přitom vystupoval jeho otec coby zachránce. Noční můry záhy ustaly a Martin se zaradoval. V tu chvíli netušil, jaký stres ho v nejbližších hodinách čeká…
Nejsem zrovna milovník mystiky a paranormálních jevů. Když mi jednou jeden známý vyprávěl příhodu, jak spatřil v lese obrys cizího muže, který ho sledoval, jen jsem se potají smál. Dnes už však mluvím jinak!
Vracely se mi hrozivé sny, v nichž figuroval táta
Může za to sled událostí, které se mi staly poměrně nedávno. Vše začalo bizarními sny. Obvykle si je nepamatuji, jenže tentokrát se mi po ránu vybavily všechny detaily. Ve všech přitom figuroval můj otec, jenž se brzy chystal oslavit šedesátku.
V každém snu se objevoval coby zachránce. V tom prvním jsem s přítelkyní Petrou (27) vyrazil na hory a on obsluhoval vlek. Při sjíždění kopce jsme se s Petrou nešťastně srazili, oba upadli a já si vážně poranil koleno. Mužem, který mě transportoval do nemocnice, byl právě můj táta. V roli záchranáře figuroval také v dalších snech, třeba když mě vyváděl z domu, jenž se ocitl v plamenech. Jindy mi zase volal záchranku, když jsem se otrávil houbami. Všechny sny přitom měly ještě jedno společné; pokaždé se v nich objevoval čas 17.36.
Spatřil jsem ho na hodinách, když mě otec vytahoval z plamenů. Zahlédl ho ve frontě na vlek i v nemocnici, když mi pumpovali žaludek. Pokaždé jsem se pak vzbudil rozrušený a zpocený. Vyprávěl jsem o tom Petře, přemýšlel jsem, co se děje, proč se mi neustále zdá o otci, ale na nic kloudného jsem nepřišel. Uběhly dva týdny a zlé sny z ničeho nic ustaly. Věřil jsem, že jsem noční můru zdárně zaplašil. Jenže finále grande mělo teprve přijít…
Tátu jsme dovezli do nemocnice za pět minut dvanáct
Byl pátek odpoledne a s Petrou jsme se chystali užít si společně volný víkend. Lehli jsme si do postele, pustili si thriller a relaxovali. Film sotva začal, když mi najednou drnčí mobil. Podíval jsem se na displej a vidím, že mi volá matka. „Tátovi je hrozně špatně,“ vzlykala do telefonu. Vyptával jsem se jí na podrobnosti, ale byla natolik rozrušená, že jsem z ní odpověď nedostal. Bydleli jsme od sebe kousek, takže jsem se bleskově oblékl a chvátal k rodičům.
Máma mi otevřela celá rozechvělá. Řekla, že je tátovi pořád hůř. Má prý silné bolesti žaludku a zvrací. Nelenil jsem a zavolal záchranku. Dorazila během pár minut a odvezla tátu do nemocnice. Vyrazili jsme s mámou hned za nimi. Lékaři na vyšetření odhalili prasklý žaludeční vřed a táta musel na sál. Seděli jsme v čekárně a v duchu se modlili. Podíval jsem se přitom na hodiny a čas mě šokoval – 17.36!
Nechápal jsem a dumal nad vším, co se stalo, když se najednou rozrazily dveře a v nich lékař. Uklidňoval nás a zároveň zdůraznil, že jsme přijeli za pět minut dvanáct.
Dopadlo to dobře. Táta se uzdravil a já si zhluboka oddechl. Mámě jsem vylíčil svoje sny, ale moc mi nevěřila. Já jsem ale přesvědčený, že mě někdo shora varoval před nebezpečím, které tátovi hrozí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
