Martina (29): Místo radosti z miminka prožívám zoufalství, blízcí mi vyčítají neuvěřitelné věci

Dlouho se mi nedařilo otěhotnět. Teprve po několika letech snažení jsem našla na těhotenském testu dvě čárky a radostí jsem se rozbrečela. Slzy štěstí ale záhy vystřídaly slzy beznaděje.

Mohlo by Vás zajímat:

Luděk (48): Manželka si z našeho bytu udělala slepičárnu, a já to navíc musím poslouchat

Dvakrát jsem potratila

O nenarozené miminko jsem totiž přišla. Stejně tak i o druhé. Až třetí těhotenství probíhalo bez komplikací a já jsem se těšila na vysněné děťátko.

Čekala jsem, že se ke mně budou blízcí chovat hezky, když jsem těhotná. Ale opak byl pravdou. Pořád mě stresovali nevyžádanými radami, a když jsem měla jiný názor, křičeli na mě. Skoro každý den jsem brečela, a když jsem vlastní mámě řekla, že jsem těhotná a nemusela by na mě řvát, vpálila mi do očí, že těhotenství není nemoc a nevidí důvod se mnou jednat v rukavičkách. Divím se, že jsem z nervů nepotratila.

Tlaky ze strany mého okolí bohužel neustávaly ani po porodu. Místo toho, abych se nerušeně sžívala s Kamilkou, máma mi při každé příležitosti zkazila náladu. Nejprve jí vadilo, že jsem si zvolila ambulantní porod, po němž jsem hned šla domů. Dále jí leželo v žaludku kojení. Prý miminko trápím hlady, když mu nedám umělé mléko. A dostávala jsem další a další nevyžádané rady, až jsem si začala připadat, jako bych byla nejhorší máma na světě.

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (39): Jsem překvapený, jak se moje žena během nouzového stavu změnila. Bohužel to odnáší děti

Nikoho nezajímaly mé pocity

Tři dny po porodu jsme šli na procházku s tchyní. Nejprve si vzal kočárek manžel, což jsem ještě skousla. Ale když se ho pak chopila tchyně, už jsem se rozbrečela. Na otázku, co mi je, jsem odpověděla, že každý si už vozil, jen já ještě ne. A ona se jen ušklíbla, že se ho navozím ještě dost. Totéž se opakovalo u mé mámy. Kdykoli jsem s ní šla ven, hned se sápala po kočárku.

Rovněž na každé návštěvě mi všichni bez dovolení brali Kamču z ruky, aby si ji pochovali. Přitom nikoho nezajímalo, jak se cítím. Přišla jsem si jako ta, co jenom porodila dítě a teď už na něj nemá žádné právo.

Mohlo by Vás zajímat:

Arnošt (35): Matka mi ničí jeden vztah za druhým. Nevěřili byste, co všechno dokáže udělat

Chci se odstěhovat co nejdál

Mrzí mě, že se všechno takhle zvrtlo. Představovala jsem si mateřství jinak. A hlavně ten přístup příbuzných, kvůli němuž si nemohu užívat nerušené chvíle s Kamilkou. Už nesnesu pomyšlení, že bych malou měla někomu půjčit na pochování nebo svezení v kočárku.

Naštěstí při koronakrizi nikoho nenavštěvujeme, ani moje či manželovy rodiče, a tak mi dceru nikdo nebere. Ale bojím se, co bude, až skončí karanténa. Asi se přestěhujeme někam hodně daleko, abych se svou holčičkou konečně byla sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarda (41): Mám novou partnerku, ale má jednu vadu. Nesmím si ji tam dole prohlížet, jinak je konec

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.