Facebook
Instagram
Míša tušila, že přestěhovat se z domečku do bytu bude velká změna. Co už však nevěděla, byl fakt, že tam nebudou sami. V bytě se dějí hodně divné věci a Míša začíná mít pomalu strach.
Když jsme se nastěhovali do nového bytu, počítali jsme s tím, že bude třeba si na tu změnu zvyknout. Stěhovali jsme se totiž z domečku. Ovšem, že se budeme muset sžívat s duchem, by mě nenapadlo ani ve snu. Nejvíc tím trpí manžel Karel.
Barva na stěnách nového bytu nešla přemalovat
Dům nás stál příliš mnoho peněz, proto jsme byli nuceni zvolit méně nákladné bydlení. Byt ve staré zástavbě byl jasnou volbou. Zvenku bylo znát, že dům postavili už před několika desítkami let, byt ale vypadal až na běžné známky opotřebení zachovale.
Celé naše martýrium začalo v době, kdy jsme byt chtěli vymalovat. Ať jsme válečkem jezdili po zdi sebeintenzivněji, barva během chvíle vždy vybledla. Jako by se snad vpila do zdi. Karel z toho byl u vytržení, protože jako malíř nic podobného ještě nezažil. Nepomohla ani speciální krycí barva. Museli jsme se smířit s tím, že byt zůstane ponurý.
Rozveselili jsme se tedy jinak. Jako pyšní rodiče malého Hynka (2) jsme chtěli po zdech rozvěsit jeho fotky. Jenže když se Karel pustil do vrtání dírek, nestačil se divit. ,,Pojď se na něco podívat,“ volal vystrašeně. ,,Dívej se pozorně,“ řekl a vrtal do zdi. Vyvrtal menší dírku, aby tam mohl vmáčknout hmoždinku. Jenže otvor se před našimi zraky začal zacelovat.
Malý syn si v noci s někým povídá
,,Jak je to možné?“ divila jsem se. ,,Nevím, v životě jsem nic takového neviděl,“ zakroutil hlavou manžel a zkoušel to dál. Nepodařilo se mu ale vyvrtat jedinou dírku. Nechtěl se vzdát, takže zkusil hřebík a kladivo, ale výsledek byl stejný. ,,Myslím, že si tady s námi někdo hraje,“ narážela jsem na něco nadpřirozeného. ,,Jako že tu máme ducha, co to dělá?“ smál se manžel.
Po několika prvních dnech přišla další zvláštnost. Hynek si dvacet minut po půlnoci začal s někým povídat. Když jsem se za ním šla podívat, stál v postýlce a ukazoval k oknu. Byl velmi živý, tleskal a pořád šermoval prstíkem. ,,Paní, paní,“ opakoval. ,,Žádná paní tu není, broučku,“ utěšovala jsem ho.
Nicméně to, že se pohnula záclona, jako by za ní někdo stál, jsem viděla jasně. I přes obrovský strach jsem přistoupila k oknu. Nikdo tam ale nebyl, jen na zemi ležel suchý lístek neznámé květiny. S manželem jsme se snažili na internetu najít, co to je, ale marně. Bylo to celé víc než divné.
Manžel se v noci dusí kvůli zlému snu
Vrchol všeho je, že se manžel v noci budí, protože se dusí. Když se to stalo poprvé, považovala jsem to za náhodu. Když se ale začal dusit každou noc, protože se mu zdá, že polyká hřebíky a nemůže se nadechnout, rozsvítila se mi v hlavě varovná kontrolka. Manžel mi ten sen dokonce popsal: ,,Sedím někde u nějaké studny, kde stojí ženská. Divná, dost divná a zahalená v nějakém kvítí. Strká mi do pusy hřebíky,“ ozřejmil mi a já si hned vzpomněla na to kvítí u Hynka v pokoji.
Když bych to měla shrnout, byt nejde vymalovat a nejde vtlouct hřebík do zdi. Syn s někým v noci mluví, já našla ten pohozený kvítek na zemi a manžel se každou noc dusí. Buď je to všechno dost divná náhoda, nebo máme v bytě ducha, který se nás podle všeho snaží zbavit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
