Miriam (30): V práci mě konečně povýšili. Přítel ale namísto radosti reagoval dost otřesně

Vždycky jsem byla studijní typ. Bavilo mě dozvídat se nové věci a ležet v knížkách. Proto jsem po střední škole automaticky zamířila na vysokou.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (25): Na dovolené jsem odhalila přítelovo tajemství. Sbalil si kufry a odjel. Mě tam nechal samotnou

Díky poctivé práci jsem byla povýšena

Volba padla na psychologii. Studium bylo hodně náročné, přesto jsem absolvovala s červeným diplomem. A teď hurá do praxe, říkala jsem si a malovala si, jak budu svými znalostmi pomáhat lidem v nesnázích.

Ač se to na první pohled nezdá, najít v oboru nebylo snadné. Nakonec jsem začala pomáhat v dětských domovech. Pro některé děti bylo těžké vzpamatovat se ze ztráty rodiny a v tuto chvíli jsem tady pro ně byla já. Do začátku mi toto zaměstnání dalo hodně, ale po nějaké době jsem cítila, že potřebuji změnu.

Nadřízení o mně věděli, že jsem pracovitá a ochotná, proto netrvalo dlouho a nabídli mi povýšení. Měla bych na starosti tým psychologů, kteří se nezabývají jen dětmi z dětských domovů, ale také těmi, které se staly obětí trestných činů. Konečně práce, kde se budu moci profesně i znalostně rozvíjet! Hned mi bylo jasné, že nabídku s radostí přijmu.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (45): Manžel spí se sekretářkou. Otřepaný románek, myslela jsem si. Na jejich vztahu je ale něco bizarního

Přítel se o mně prý bojí

Běžela jsem rychle domů, abych tu novinu oznámila příteli. Vždy mě ve všem podporoval a myslela jsem si, že teď tomu nebude jinak. Jenže jsem se šeredně spletla. Když jsem Martinovi oznámila, jakou práci jsem získala i kolik dostanu přidáno, zatvářil se, jako by polykal ježky. „Co ti vadí?“ udeřila jsem na něj. „Nepřeju si, abys to povýšení přijala,“ řekl prostě bez dalšího vysvětlování. Nechápala jsem to, ale nechtěla jsem se v tom pitvat. Ráno je moudřejší večera, řekla jsem si a šla spát.

V posteli jsem přemítala, co příteli na mém povýšení tak vadí, a na nic kloudného jsem nepřišla. Na druhý den jsem to chtěla řešit znovu, proto jsem se ho zeptala, co mu vadí. „Nelíbí se mi, že budeš pracovat s dětmi, které byly oběťmi trestných činů. Mám strach, že tě to poznamená,“ odzbrojil mě. Takhle jsem o tom dosud nepřemýšlela. Něco na jeho argumentu určitě bude, ale já jsem stejně pevně rozhodnutá tu práci přijmout a přesvědčit ho, že to zvládnu.

Mohlo by Vás zajímat:

Kryštof (27): Partnerka vede divné řeči a k narozeninám mi dala urnu. Bude se ti hodit, řekla

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.