Natálie (31): Syn mi tvrdil, že nám v novém bytě chce něco ublížit. Podle mámy to nemám brát na lehkou váhu

Už dlouho jsme s manželem přemýšleli, že si koupíme větší byt. Naše 2+1 bylo pro nás tři už těsné. Doufali jsme, že Honzík (4) ocení, že bude mít svůj pokoj, a my se konečně vyspíme v posteli bez něj.

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Syn tvrdil, že s námi v ložnici něco je

Byt byl po částečné rekonstrukci, takže jsme do něj nemuseli zpočátku nic investovat. Stačilo vybalit krabice a mohli jsme bydlet. Honzík byl ve svém pokojíčku spokojený víc, než jsme čekali. Všichni jsme se v novém bytě cítili dobře.

Prvních pár týdnů bylo všechno v pořádku. Honzík k nám v noci nechodil a my doháněli spánkový deficit. Jednou ale přeci jen dorazil. Respektive m vzbudil jeho hysterický pláč. ,,Co se děje, broučku?“ zeptala jsem se ho rozespale.

,,Chceš jít k nám?“ nabídla jsem mu a natahovala ruce. Ten jen otáčel hlavou, jako že nepůjde, a dál brečel. ,,Mami, pozor, sahá to po tobě,“ zavolal od dveří. Rozhlédla jsem se po pokoji, ale nic jsem neviděla. ,,Asi se ti něco zdálo. Tak pojď k nám,“ vybídla jsem ho znovu a odkrývala peřinu. ,,Nemůžu, mami,“ pronesl syn a upřeně se díval do rohu pokoje.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (19): Mamka mi vždycky tvrdila, že strašidla neexistují. Na vlastní kůži se ale měla přesvědčit o opaku

Prý jde o ducha, který nám chce ublížit

Prstem ukazoval směrem, kde se nacházelo něco, co mu nahánělo strach. ,,Něco tu je, mami, a chce vám to ublížit. Měli byste jít spát ke mně,“ naléhal. ,,Tam se všichni nevejdeme,“ namítla jsem a začínal mě chytat vztek. ,,Buď pojď sem, nebo jdi spát,“ zavelela jsem. Honzík dál zoufale ukazoval do rohu pokoje. Nakonec s pláčem odešel.

Nedalo mi to, vzala jsem si peřinu a šla se lehnout k němu. Už jsem usínala, když mi začal šeptat do ucha. ,,Maminko, u vás v ložnici je duch. Není hodný. Chce vám ublížit. Sápal se vám po nohách,“ pravil rozklepaným hláskem. ,,Už spinkej,“ konejšila jsem ho a pohladila ho po hlavě. Ráno jsem si připadala, jako bych celou noc flámovala.

Manžel byl na Honzíka naštvaný. ,,Nemusíš si vymýšlet hlouposti jen proto, aby s tebou mamka spala v pokoji. Ona má taky nárok se vyspat, nemyslíš?“ huboval. Honzík ale nevypadal, že by to dělal z tohoto důvodu. Ujistila jsem ho, že se mi s ním spalo dobře, a dala mu najevo, že se nezlobím.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (24): V polorozpadlém domě jsem zahlédla střípek minulosti. Vyděsilo mě to k smrti

Rozhodli jsem se jednat

To jsem ovšem netušila, že nás další noc čeká to samé. Honzík stál ve dveřích a zoufale plakal. Prosil nás, abychom ložnici opustili. ,,Ono se to probouzí jen v noci. Musíte jít pryč, nebo se vám něco stane,“ prosil nás. Ondřej už toho měl plné zuby, takže velmi neurvale Honzíka vyhnal do pokoje. ,,Jsi normální? Je to ještě dítě,“ utrhla jsem se na něj.

Opět jsem šla spát k Honzíkovi. Trápilo mě, co se synovi děje, tak jsem se svěřila matce. Ta mě moc neuklidnila. ,,Víš přeci, že malé děti vidí to, co dospělým uniká. Klidně toho ducha může vidět,“ řekla mi, ale radu, co s tím, jsem nedostala. Napadlo mě ložnici předělat. Ondra se na to sice moc netvářil, ale zdá se, že to pomohlo. Z ložnice se stala pracovna a my se přemístili do pokoje vedle Honzíka. Zatím je pár týdnů klid, tak snad to pomohlo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (26): Chvástal jsem se, že vydržím i týden v chalupě, kde straší. Tamější hrůzy mě ale vyhnaly už po první noci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.