Pavlína (19): Mamka mi vždycky tvrdila, že strašidla neexistují. Na vlastní kůži se ale měla přesvědčit o opaku

I když jsem dospělá, trpím jistou fóbií. Od útlého věku se bojím tmy a zavřených místností. Nenahání mi strach to, že by mi ublížila lidská ruka. Bojím se toho, co by mohlo přijít z jiného světa. Zní to šíleně, já vím.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (18): V domě s námi žil duch malé holčičky. Musela jsem jí pomoci najít klid

Postupně se mi podařilo dostat strach pod kontrolu

Už jako malé dítě jsem usnula jen s dveřmi dokořán, a v pokoji mi navíc musely svítit minimálně dvě lampičky. Když se náhodou stalo, že mi je mamka přišla v noci zhasnout, hned jsem to zjistila. Propadla jsem panice a musela je obratem rozsvítit. Do jistého věku pro to měla mamka pochopení.

Když se to dělo i v mých čtrnácti letech, nutila mě strach překonat. Měly jsme spolu hezký vztah, takže znala příčinu mé obavy. Vždy použila stejnou větu. ,,Nemáš se čeho bát. Jsi velká holka. Žádná strašidla ani duchové neexistují. Musíš strach překonat. Budeš pak silnější,“ ujišťovala mě. Nemám jí za zlé, že mi nevěřila.

Občas, když jsem musela spát potmě, strachy jsem ani nedýchala. Pozorovala jsem svůj pokoj a čekala, z jakého kouta na mě co vyskočí. K mému překvapení se nikdy nic nestalo. Postupně jsem se naučila spát bez lampičky a dveře zůstávaly otevřené jen na škvíru. Byla jsem na sebe náležitě hrdá.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (25): Moje sestra žije v domě, kde podle všeho straší, co mě překvapilo ještě víc, je, že jí to nevadí

Začaly se mi zdát děsivé sny

Před rokem jsme se s mamkou přestěhovaly do staršího domu na vesnici. Patřil ženě, kterou jsme obě dobře znaly. Šlo o starší paní, která už se o něj nemohla starat. S mamkou jsme se tam strašně těšily. Měla jsem v plánu, že i v novém bydlišti budu spát bez světla a se zavřenými dveřmi. Zhruba po dvou měsících přišel ten sen.

Hrála v něm roli právě původní majitelka domu. Seděla u mě na posteli a velmi zle se na mě dívala. Jako by mi dávala najevo, že mě v domě nechce. Sen byl tak živý, až jsem pochybovala o tom, zda šlo vážně jen o přelud. Ve snu jsem ji chtěla vyhnat, ale nemohla jsem se ani hnout, natož promluvit. Byla jsem zcela paralyzována.

Sen se vracel každou noc a zlost té ženy nabývala na síle. Někdy se mě pokusila udusit polštářem, jindy mě škrtila. Bylo toho na mě moc, takže jsem se svěřila matce. Šla jsem za ní a k mému údivu se mi nevysmála. Prozradila mi svoje tajemství. ,,Já tě nechtěla děsit, ale do mých snů chodí také. Několikrát se mě v nich pokusila zabít,“ přiznala a mně spadla čelist.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (62): Koupili jsme si na důchod malý domeček za městem, kousek od hřbitova, zdá se, že nás v domě bydlí víc

Zesnulá majitelka domu se nás snaží vyhnat

Pro jistotu jsem začala znovu spát s rozsvícenou lampičkou a otevřenými dveřmi. Na mamce bylo znát, jak je ze svých snů nesvá. Přišla s nápadem, abychom jely bývalou majitelku navštívit do ústavu. Tam jsem se dozvěděly, že pár dní po našem nastěhování zemřela. ,,Tak teď se bojím ještě víc,“ pronesla jsem směrem k matce.

Nakonec jsme se spojily s jejím synem. Ten nám prozradil, že si matka vždycky přála, aby v domě bydlel on. Jenže on měl jiné plány. Shodly jsme se na tom, že se nás ta žena snaží vyhnat. My se ale nedáme. Dům postupně zvelebujeme, tak snad nás vezme na milost. Matka nakonec uznala, že můj strach z neznáma byla oprávněný.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (24): Po smrti babičky jsme se pokusili vyvolat jejího ducha. Od té doby se v domě dějí zvláštní věci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.