Facebook
Instagram
Když Rebeka přistoupila na dohodu s Petrem, neměla zdání, jak velkou chybu dělá. Ona chtěla dítě, on ne. Domluvili se tedy, že ona bude zastávat obě rodičovské role. Až dnes ví, že tehdy měla jednat jinak.
Připadám si jako vězeň ve vlastním životě. Před lety jsme s partnerem uzavřeli dohodu, které dnes nesmírně lituji. Mohla bych ji porušit, ale pak by to znamenalo jediné - rozpad rodiny. A tak mi nezbývá než čekat a doufat, že se něco změní.
Já chtěla založit rodinu, partner to viděl jinak
Petr (36) je člověk, který má rád život. Dělá jen to, co ho baví, čehož jsem si samozřejmě na začátku vztahu nevšimla. Nebo lépe řečeno, pro samou zamilovanost jsem to ani vidět nechtěla. Nalákal mě na pohádkový život. Neminul rok, kdy bychom někam necestovali. Maledivy, Dominikánská republika, Thajsko. Po jeho boku jsem projela půlku světa.
Po čtyřech letech jsem měla pocit, že cestování bylo dost. Toužila jsem se usadit a začít se chovat zodpovědně. Petr to tak neviděl. ,,Kam spěcháme? Já chci ještě žít. Cestovat, jezdit na závody. Ne doma přebalovat mimino,“ reagoval, když jsem zmínila, že je čas založit rodinu. ,,Já už bych to ale vážně chtěla,“ prosila jsem.
Rozhodnutí, že do toho půjdeme, nepřišlo ze dne na den. Petr mi ještě nějaký čas dokazoval, že život bez dítěte je lepší. Já už ale věděla, co chci. Tak dlouho jsem naléhala, až nakonec souhlasil. Mělo to ale jednu podmínku. ,,Já si budu dál žít podle sebe. Nic mi nebudeš zakazovat,“ začal.
Uzavřeli jsme nesmyslnou dohodu
,,Dopředu ti říkám, že všechno bude na tobě. Péče o domácnost, o dítě. Nebudu dělat nic, co by mě mělo omezovat. Pokud jsi ochotná na to přistoupit, budu souhlasit s dítětem,“ navrhl a já dostala čas na rozmyšlenou. Měla jsem ale jasno hned. ,,Ano, ano. Všechno budu dělat. Ty budeš volný jako ptáček,“ slíbila jsem mu.
Otěhotněla jsem do roka. Narodil se nám syn Vojta. Byla jsem nejšťastnější ženou pod sluncem. Ovšem jen do chvíle, kdy jsem chtěla po Petrovi, aby mi pomohl. ,,Mohl bys dneska v noci vstát k malému ty? Bolí mě hlava,“ požádala jsem jo. ,,Nemohl. Pamatuješ na dohodu? Já jdu dnes na pivo,“ vpálil mi a já si vzpomněla na tu zpropadenou úmluvu.
Nezbylo mi než plnit svoji roli matky. Čím byl Vojta starší, tím to bylo horší. Petr si totiž vážně dál žil podle sebe. My s Vojtou jsme do jeho života nezapadali. Já se vlastně nevědomky všeho vzdala. Kávy s kamarádkou, cvičení i dlouhého spánku. Petr mi podle dohody nemusí s ničím pomáhat.
Jsem vězněm ve vlastním životě
Navíc jsme se přestěhovali do menší vsi, kde chcípl pes. Není tu co dělat, nejsou tu ani Vojtovi vrstevníci. Od rána do večera sedím doma nebo jdeme se synem na procházku. Petr odjíždí ráno v 6.30 a vrací se v 18. Někdy zůstává doma, jindy jde ven. Nikdy mi to ale neřekne dopředu.
O tom, že ho Vojta vůbec nezná, ani nemluvím. A Petrovi je to úplně jedno. On přece dítě nechtěl. Jsem vážně pitomá, že jsem na něco, jako je naše stupidní dohoda, přistoupila. Vojtu miluji a nedám na něj dopustit. Nemůže nést zodpovědnost za to, na čem jsme se s Petrem domluvili. Jen chci říct, že jsem nešťastná a nedá se s tím nic dělat. Minimálně ne do doby, než bude Vojta velký. Co se týče vztahu s Petrem, to bylo obrovské šlápnutí vedle.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
