Renáta (34): Věděla jsem, že máma má raději moji sestru. To, co nedávno udělala, mě i tak ranilo

Co se mi narodila sestra Dáša, trpěla jsem rolí staršího sourozence. I když máme dobrý vztah, vyrůstala jsem v jejím stínu. Nezbývalo mi, než si na to zvyknout. Ovšem nedávno udělala naše matka něco, co mě hluboce ranilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (37): Dlouho jsem si myslela, že za mnou sestra jezdí z lásky. Ona ale měla jiné úmysly

Žila jsem ve stínu své mladší sestry

Mezi mnou a Dášou je rozdíl téměř pěti let. Dokud jsem byla jedináčkem, myslím, že bylo všechno v normálu. Po Dášině narození se začaly matčiny priority měnit. Skákala kolem ní od prvního dne. Už tehdy jsem poslouchala, že Dáša je na rozdíl ode mě klidné a hodné miminko. ,,Tys pořád jen brečela a vztekala se,“ připomněla mi máma.

V pěti letech jsem nevěděla, jestli se za to mám nebo nemám omlouvat. Kolem Dáši se točil celý mámin svět. Pořád mám před očima, jak ji drží v náručí, pusinkuje a stále dokola opakuje, jak moc ji miluje. Nevybavuji si, že by mi kdy máma něco podobného řekla. Ani v pěti letech, ani později. Dášou se všude chlubila a ukazovala ji jako trofej.

Nikoho nezajímalo, že nastupuji do první třídy a potřebuji vést za ručičku. Hodně věcí jsem už jako dítě musela zvládnout sama. Máma na mě byla přísná a já nevěděla proč. Když mi bylo deset, nemohla jsem zdaleka to, co moji spolužáci. Televizi jsem sledovala jen o víkendu a sladkosti dostávala jen na Vánoce.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (31): Kontaktovala mě biologická matka. Chce po mně něco, co jí nedokážu dát

Sestru jsem z matčiny nenávisti nevinila

Dáša se v pěti letech mohla cpát koblihami a koukat na pohádky. Když jsem se matky ptala, proč ona může a já ne, reagovala slovy, že já nejsem jako Dáša. V pubertě jsem zlobila, vím to. Byl to ale důsledek toho, že jsem se cítila nedoceněná. Táta se občas snažil, ale i on se matky tak trochu bál, takže nedělal nic, co by ji mohlo rozčílit.

Chodila jsem za školu a v patnácti zkusila první cigaretu. Rázem mi máma zakázala i to málo, co jsem mohla. Směla jsem se jen učit. I přesto, že byla Dáša prosazované dítě, měly jsme spolu dobrý vztah. Tajně mi dávala ty věci, které mi máma upírala. Utěšovala mě a říkala, jak mě má ráda. Mohla jsem se na ni zlobit, protože nebýt jí, máma by mě možná milovala.

Dáša ale nemohla za to, že se narodila, takže jsem byla ráda, že mě aspoň někdo uznává. Sotva se mi začali líbit kluci, máma všechno utnula. Byla jsem jako ve vězení. To, co já jsem nemohla, dostávala Dáša jako na stříbrném podnose. V patnácti směla randit, a ještě s ní šla máma pro antikoncepci.

Mohlo by Vás zajímat:

Stáňa (42): Muž mi řekl děsnou pravdu o svém bratrovi a pak ho k nám nastěhoval. Dopadlo to lépe, než jsem myslela

Díky nenávisti vlastní matky jsem sama lepším člověkem

Jakmile to bylo možné, odstěhovala jsem se. Moje zlomená duše k sobě našla skvělého muže. Danielova láska je přesně to, co jsem po letech potřebovala. Založili jsme spolu rodinu. Máme dvě děti, které vychováváme stejně. Miluji je obě a nikdy nedopustím, aby se jedno z nich cítilo jako já kdysi.

Ve stejném čase jsme se s Dášou rozhodly pro koupi nemovitosti. Zatímco ona dostala od matky půl milionu, já nic. Matka to obhájila tím, že u Dáši je vyšší pravděpodobnost, že v životě něco dokáže. Máma nade mnou pravděpodobně zlomila hůl, hned jak jsem se narodila. Nikdy se nedozvím, proč mě moje vlastní máma nemá ráda. Bolí to. Moc to bolí. Díky ní se ale snažím být já tou nejlepší mámou pro své děti. A myslím, že se mi to daří.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (37): Měli jsme s bratrem blízký vztah. Než nás rozdělilo dědovo osudové rozhodnutí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.