Facebook
Instagram
Když Stáňu manžel požádal, aby poskytli jeho bratrovi střechu nad hlavou, byla trochu překvapená. Nikdy v životě ho neviděla. Rupert hned řekl proč. Bořek byl celý život problémový. Kradl, opíjel se, až nakonec srazil člověka a skončil ve vězení. To Stáňu věru neuklidnilo...
Manžel Rupert (45) o svém mladším bratrovi Bořkovi vždycky mluvil velmi stroze. Já rychle pochopila, že se o něm vlastně ani bavit nechce, takže jsem nevyzvídala. Když nedávno přišel s tím, že by chtěl bráchovi poskytnout střechu nad hlavou, byla jsem trochu překvapená. Ještě víc, když mi vylíčil jeho minulost.
Manžel mi svěřil pravdu o svém nezvedeném bratrovi
On je Rupert správný chlap. Z jeho rodičů jsem ale vždycky cítila, že tam něco drhne. On se o tom bavit nechtěl, takže jsem se nikdy nedozvěděla pravdu. To až nedávno. Rupert se mě zničehonic zeptal, jestli by mi vadilo, kdyby u nás Bořek (40) chvíli bydlel. ,,Stalo se něco?“ byla má první otázka. ,,Asi už bych ti to měl říct,“ odvětil a zhluboka se nadechl.
,,On byl brácha vždycky trochu problémový. Už jako puberťák kradl, pral se na potkání,“ začal. Já jen bedlivě poslouchala. ,,Pamatuji si, jak ho nespočetněkrát přivedla v noci domů policie,“ vzpomínal Rupert. ,,Pak jeden čas sekal latinu. Skoro to vypadalo, že i dostuduje,“ pokračoval.
,,A dostudoval?“ zajímala jsem se. ,,Ne, školu nedodělal. Začal se tahat s podivnou bandou. Utekl z domova. Dlouho jsme o něm nic nevěděli,“ vylíčil mi a ztišil hlas, ,,jen se k nám donesly zprávy, že hodně pije a krade. No a o několik let později ukradl auto, v opilosti srazil člověka a šel si sednout,“ pokračoval manžel ve svém monologu.
Bála jsem se, jak naše soužití bude vypadat
,,Když ho propustili, nastoupil do protialkoholní léčebny a zdá se, že je z něj nový člověk. Teď potřebuje pomoc,“ vysvětlil mi a smutně se na mě podíval. ,,A co vaši? Proč nejde k nim?“ reagovala jsem. ,,Táta nad ním zlomil hůl a doma ho nechce. Takže nemá kam jít. Moc tě prosím, nech ho tady bydlet,“ zadíval se mi manžel do očí.
Nejprve jsem chtěla říct jasné ne. Nechala jsem si ale pár dní na promyšlenou. Snažila jsem se do manžela vcítit. Toužil pomoci mladšímu bráchovi. Co kdyby to byl můj bratr? Určitě bych pro něj žádala totéž. I když jsem měla strach, nakonec jsem na manželovu prosbu kývla.
Bořek se k nám nastěhoval hned další den. ,,Moc ti děkuji. Nebudu vám na obtíž, jen se potřebuji rozkoukat,“ řekl a podal mi květiny. Prvních několik nocí jsem bedlivě hlídala, v jakém stavu chodí domů. Jestli nám něco nechybí, dokonce jsem si přepočítávala peníze v peněžence. Po pár měsících už jsem byla klidnější. Bořek si je plně vědom toho, jak se choval. Ví i to, že už to nemůže napravit.
Jak jsem se na začátku bála, dnes jsem za to ráda
Může ale začít znovu. Ukázat všem, že na to má. I když je to velmi zvláštní bydlet s dalším člověkem, který je mi vlastně cizí, jsem ráda, že jsem k tomu svolila. Vidím totiž na manželovi, jak je šťastný. S bráchou k sobě znovu hledají cestu a myslím, že se jim to daří. Rupert má zase parťáka.
Pořád má v sobě potřebu Bořka chránit. ,,On je ale velký kluk, co to tentokrát zvládne,“ říkám mu pokaždé, když o něm pochybuje. Myslím, že už to nebude trvat dlouho a Bořek se odstěhuje. Zpočátku jsem si to intenzivně přála, ale dnes už vím, že se mi po něm bude stýskat. Lidé prostě mají dostávat druhé šance.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
