Lenka (23): Měly jsme s mámou krásný vztah. Když se mi narodila dcera, vše se náhle změnilo

Moje matka mě porodila, když jí bylo devatenáct. S tátou jim to bohužel nevydrželo a když mi byly tři roky, zůstaly jsme samy. Klobouk dolů, jak se o nás mamka dokázala postarat. Nikdy jsem nestrádala a za to jí budu do smrti vděčná.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (34): Netušila jsem, jak velký problém má přítelova matka. Dokud jsme s ní nezačali bydlet

Matka před časem začala chodit na diskotéky

V životě by mě nenapadlo, že my dvě se tak odcizíme. Vezmu to hezky popořádku. Mamka zhruba před deseti lety začala trochu blbnout. Zničehonic vyrážela na diskotéky a oblékala se jako náctiletá. Mně bylo třináct let, takže mi to přišlo vlastně cool, že je moje máma taková. Kamarádky mi ji záviděly.

Čas od času jsem zaslechla rozhovor babičky s matkou. Babička mamce domlouvala, aby neblbla: ,,Máš doma dítě. Nemůžeš lítat po barech a lovit chlapy. Tak se vzpamatuj.“ Matka se vždy hájila, že dohání ztracené roky. Nikdy jsem se do toho nemíchala. Nechápala jsem, co máma dělá špatně. Po několika letech se zase uklidnila.

Já si v osmnácti našla kluka, který je dnes mým manželem. Lukáš (27) je hodný chlap, který se těšil, až založíme rodinu. Nic nám v tom nebránilo, takže jsme se po čtyřech letech vztahu začali o dítě snažit. Podařilo se to celkem rychle. Narodila se nám dcera Jana. Nám se změnily životy, ale myslím to v tom dobrém slova smyslu.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (30): Matka nesnáší tátovu novou lásku. Musela jsem se rozhodnout, kdo bude babičkou mému synovi

Odmítla být babičkou

Jediný, kdo neprojevil žádnou extra radost, byla právě moje máma. ,,Nejsi na to ještě mladá? Takhle si nestihneš nic užít. Stejně jako já,“ lamentovala nad narozenou dcerou. ,,Mami, mám celý život před sebou. Pro mě je nejdůležitější Jana a Lukáš. To je můj život,“ zářila jsem štěstím. ,,Navíc, dcera má skvělou babičku,“ mrkla na mamku.

Té se v očích objevil děs. ,,Babičku? To myslíš jako mě?“ tvářila se zamyšleně. Od toho dne se matka začala chovat divně. Přesněji řečeno, vyhýbala se mi. Nezvedala mi telefony a nikdy mi nezavolala zpět. Když jsem se s malou v kočárku vydala k ní, dělala, že není doma. Nerozuměla jsem tomu, co se stalo. Až když jsme se jednou potkaly na ulici.

Šla s kamarádkou do vinárny. Doběhla jsem je a povídám: ,,Mami, co je s tebou? Proč mi nebereš telefon? Děje se něco?“ Chrlila jsem otázky rychlostí blesku. Matka mě vzala za ruku a zatáhla mě kousek stranou. ,,Leni, já nevím, jak ti to mám říct. Já se na roli babičky ještě necítím. Jsem mladá. Je mi teprve 42.“

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (25): Na seznámení s přítelovou babičkou jen tak nezapomenu. I tak mě naštěstí vzala do rodiny

Vnučku chce vídat až za deset let

,,Co se mi tím snažíš říct?“ ptala jsem se zmateně. ,,Nechci malou hlídat nebo s ní chodit na procházky. Necítím se na to. Ještě prostě ne. Tebe jsem měla jako hodně mladá a teď si chci ještě deset let užívat. Nezlob se,“ řekla a otočila se na podpatku. Zůstala jsem stát na ulici jako opařená. Díky bohu, že tomu malá Jana ještě nerozumí.

Zkoušela jsem se s matkou spojit, ale její telefon je už hluchý. Zdá se, že to myslí vážně. Já to možná ještě dokážu pochopit, ale co Jana? Matka se za deset let probere, že chce vídat vnučku. Jenže to už pro ni bude zcela cizí člověk. Lukáš si myslí, že to matce dojde dřív. Nehodlám svoje dítě někomu vnucovat. Koneckonců, to matka přichází o její dětství.

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (35): Babička neuhlídala naši dceru, neštěstí číhalo za rohem. Teď se zlobí na mě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.